Je zahradničení víc, než jen péče o zahradu?

Když jsem se loni na jaře stala šťastným vlastníkem zahrady, věděla jsem, že se budu muset naučit spoustu nových věcí. Neznala jsem rozdíl mezi rýčem a motykou, o existenci kompostu jsem jen něco málo matně tušila a o lidech, co mluvili o slimáčí apokalypse, jsem si myslela, že trochu dramatizují.

Co jsem ale netušila, bylo, že se naučím i spoustu dalších věcí kromě toho, že na ty zatracené hnědé bídáky nejlíp funguje Feramol. Nebo po celé zahradě vysadit pouze mátu a růže.

Díky zahradě jsem si uvědomila, že:

  1. Některé věci potřebují čas. Semínko musí vyklíčit a sílit s každým dalším slunečním dnem. A stejně tak, jako rostlině trvá celou sezonu, než vyroste, i spousta plánů v životě trvá delší dobu, než se je povede zrealizovat. Na což se občas trochu zapomíná, když si toho tolik můžeme zařídit téměř okamžitě na pár kliknutí myší.
  2. S čímž souvisí i to, že člověk musí mít víru v to, že pomaličku den za dnem ty malinké rostlinky i plány skutečně vyrostou. Protože prostě chtějí uspět.
  3. Začala jsem si víc uvědomovat, jak je přírodní cyklus úžasně promakaná záležitost. Ani kousíček živé hmoty nepřijde nazmar. Škoda, jak to my lidé stále ještě úplně nerespektujeme.
  4. Předvídatelnost přírody je úžasně uklidňujícím prostředkem pro naše nepředvídatelné životy. Sice nevíme, co se nám přihodí zítra nebo za pět let. Ale je docela dost jisté, že na jaře vykvetou sněženky, v létě nás budou žrát komáři, na podzim se začnou zkracovat dny a v zimě se příroda ponoří do klidu a odpočinku.

Jaký je rozdíl mezi rýčem a motykou, ale stále netuším…

0

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to top