Tento týden se nesl ve znamení uzavírání starých restů a dokončování rozdělaných věcí. Podařilo se mi odškrtnout hned několik projektů a musím říct, že pocit čistého stolu je k nezaplacení.
V první řadě jsem konečně dopletla norský svetr pro syna. A teď už se můžu s čistou hlavou pustit do slíbené mini verze pro miminko.
K tomu jsem hned zasedla k počítači, upravila fotky z rodinného focení z minulého týdne a připravila je rovnou k tisku. Vánoční dárky v září? Takhle vzorná jsem snad ještě nikdy nebyla.
Velkou část volných chvil pak spolkla příprava předzahrádky. Pečlivě jsem přeměřila budoucí trvalkový záhon a sedla k objednávce květin. Všechno jsem procházela a kontrolovala raději dvakrát – výšku rostlin, barvy i dobu květu, aby na sebe kvetení plynule navazovalo od jara do podzimu.
Celé to bude dražší, než jsem původně čekala, takže chci mít stoprocentní jistotu, že nekupuji zajíce v pytli a záhon bude fungovat tak, jak má. Ale po všech předchozích neúspěších mám i tak obavy, jak to dopadne.
S dětmi jsme vyrazili na výlet na lom Alkazar a byl to přesně ten typ dne, kdy všechno zapadne na své místo. Terén byl v pohodě i pro kočárek a starší syn pobíhal kolem po vápencových skalách a neustále vykřikoval, že si připadá jak v Eragonovi. To je pro mě známka úspěchu.
Nafotila jsem tam sérii fotek, ze kterých mám obrovskou radost – mají v sobě přesně tu syrovou, tajemnou atmosféru, jakou mám ráda.
A aby byl pocit nového začátku kompletní, o víkendu jsem se pustila do úpravy tohoto webu. Chtěla jsem, aby byl čistší, klidnější a víc působil jako můj opravdový virtuální domov.
A málem bych zapomněla! Povedlo se mi ulovit novou fotku opuštěné garáže. Vypadá to, že jsou všude kolem nás 🙂
