Poslal jsi mě na cestu hvozdem
hlubokým, plným nepoznaných míst.
Vidíš, jak našlapuju v měkoučkém mechu
a slunce se odráží od mých bílých vlasů.
Říkáš, že jsem poslední elfka.
Zapomínáš ale, že v houští číhají monstra,
která slyší i to, co se jen zašeptá.
A v takových chvílích se bojím
být něčí pohádkou.