Když onemocní obě děti, člověk většinou rovnou odepíše všechny osobní plány a přepne do čistě udržovacího režimu. O to víc mě překvapilo, kolik věcí se mi navzdory rýmě a teplotám podařilo dotáhnout a posunout. Zavřená doma jsem nakonec využila skoro každou volnou chvilku na alespoň drobné tvoření.
Konečně jsem uzavřela letní sezonu a odeslala k tisku rodinnou fotoknihu. A když už jsem objednávala, přihodila jsem rovnou i várku tematických kartiček a tisků z Eragona pro staršího syna. A rodinné fotky, které mám z minulého týdne plánované jako vánoční dárek.
Dračí posedlost u nás pokračuje v plné síle, takže jsem se pustila i do příprav na plnohodnotný kostým. V sekáči jsem sehnala základní oblečení a teď mě čeká jeho postupná proměna v něco, v čem bude moct pobíhat jako skutečný dračí jezdec.
Pustila jsem se taky do drobné záchranné akce ve vlastním šatníku. Na oblíbených kalhotách jsem měla dva nepěkné fleky od vteřinového lepidla, které už nešly ničím vyprat. Vzala jsem černou bavlnku a zamaskovala je výšivkou lučních květin. Místo aby kalhoty skončily vyřazené, dostaly nový detail a možná jsou teď dokonce zajímavější než předtím.
Taky jsem se vrhla na slíbený norský svetr v mini verzi pro mladšího. Rozpletla jsem ho a stihla nahodit a dokončit celé vyplétané vzorované sedlo.
U jehlic a v tichu večera navíc vznikla i jedna nová báseň.
Venku před domem jsem udělala další konkrétní krok k novému trvalkovému záhonu. Celý plácek jsem důkladně vyplela a při tom ze země vytahala tulipány, které jsem tam loni v šestém měsíci těhotenství horko těžko sázela.
Bylo mi trochu líto, že při úpravách muselo k zemi poměrně hodně kvetoucích krásenek. Nakonec jsem je ale nenechala přijít vniveč – putovaly do lisu a jednou z nich vznikne nový botanický obraz.
A při jedné krátké výpravě do lékárny, která měla být jen rychlou zastávkou mezi dvěma dětskými teplotami, mi padla do oka další skvělá cedule do mé městské vizuální sbírky.
Takže vlastně docela produktivní týden. Jen vypadal úplně jinak, než jsem si ho představovala.