Než jsem si sedla k rekapitulaci uplynulých dní, měla jsem pocit, že jsem tentokrát nestihla vůbec nic. Sešly se všechny možné preventivní prohlídky, takže jsem celý týden jen řešila logistiku a hlídala časy v kalendáři.
Nálada ani čas na žádný výlet nebyly. Jenže venku se mezitím naplno přihlásil podzim – pošmourné počasí, ranní mlhy a mokré barevné listí – a já úplně cítím, jak mě to syrové světlo táhne ven.
V první půlce týdne jsem dokončila svůj almanach. Byl to nádherný projekt a bavilo mě na něm hned několik věcí. Hlavně to, že jsem do něj nechtěla dát ani korunu a striktně využila jen to, co už mám doma nebo co je volně k dispozici.
Nedaleko máme knihobudku, kam lidé nosí staré, vyřazené a v podstatě nezajímavé knížky, které by jinak skončily v kontejneru. Posloužily mi jako perfektní zásobárna prázdných stránek. Každý den jsem se těšila, jaké poklady v budce objevím. Almanach má díky zažloutlým listům a různorodému papíru neuvěřitelně nostalgickou atmosféru a starší vlepené básně v něm vypadají přesně tak, jak jsem si představovala. Už se těším, až na starém psacím stroji přepíšu i novější počiny a také je tam vlepím.
Práce na trvalkovém záhonu pokračují šnečím tempem. Myslela jsem, že touhle dobou už budu mít doručené sazenice a začnu sázet, ale obě zahradnictví mají očividně spoustu času. Abych nestála na místě, usadila jsem alespoň kamenné nášlapy do vyčištěné půdy.
O víkendu přišel nečekaný bonus: manžel s dětmi odjel k babičce a já měla po víc jak osmi měsících dva celé dny jen sama pro sebe. Bylo to boží a nerušeně jsem tvořila.
Většinu času spolykala práce na kostýmu dračího jezdce pro staršího syna. Je to první projekt, který takhle zkouším udělat; hrozně mě to baví, i když občas tápu a mám pochybnosti, jestli to bude působit dost fantasy. Osmiletí kluci umí být dost nemilosrdní kritici.
Přešila jsem kalhoty, vytvořila tuniku, ušila vestu a udělala několik kožených chráničů. Zbývá vymyslet kožené „brnění“, kde jsem zatím trochu v koncích, jak ho správně uchopit, a pak dokoupit nebo vyrobit pásky a měšce, které kostýmu dodají charakter. Mám jasný deadline do synova svátku na konci měsíce. A pak bych s ním v tom moc ráda vyrazila na pořádnou kostýmovanou procházku.
Taky jsem dopletla norský svetr pro mladšího, takže kluci mají ladící svetry. Nevěřila bych, že se dožiju věku, kdy mi sourozenecké ladění přijde jako skvělý nápad a ne jako trapárna dospělých. Teď mě čeká blokování, do kterého se mi ani trochu nechce, protože jsem to ještě nikdy nedělala.
Aby mi nezůstaly prázdné ruce, rozpletla jsem ze zbytků vlny rychlý mini projekt pro sebe – teplou zimní čelenku.
