Před nástupem do školy jsem si myslela,
že když poběžím dostatečně rychle,
vyhnu se všem kapkám deště
a zbavím se té příšerné zelené pláštěnky.
Teď s miminkem v náručí doufám,
že když budu utírat prach a věšet při tom prádlo,
spánková deprivace
mě nestihne dohnat.
Když jsem si ještě hrála s panenkami,
věřila jsem,
že čím budu lít limonádu pomaleji,
tím více se jí vejde do sklenice.
A dostanu větší díl než moje sestra.
Teď s hypotékou a vráskami
se neustále snažím zpomalit čas,
Jenže na něj žádný trik neplatí.
Jeden nádech
je začátek dne
a během druhého
ses naučil chodit.