Pondělí
Vyrazila jsem do Národního muzea na výstavu Přemyslovci, jenže fronta byla tak na dvě hodiny, což by byl s mimčem v nosítku očistec.
Jako náhradní program jsem zvolila expozici 20. století. Součástí je tzv. Bustárium, kde jsou busty významných osobností této doby. Trochu mě tam rozmrzela naprostá převaha mužských bust. Člověk si říká, jestli to není nějaká podprahová zpráva, že od mužů se zkrátka očekávají velké věci.
Abych tomu alespoň trochu učinila přítrž, vyfotila jsem si těch pár žen, které se do Bustária dostaly, a teď si o nich dohledávám informace.
Vedle toho mě ale bavila i úplně jiná část expozice: modelové interiéry od padesátých do devadesátých let. Stará paneláková koupelna mě okamžitě přenesla do dětství a na návštěvy u prarodičů. Vzpomněla jsem si na stohy starých novin, které jim okupovaly toaletu, jeden kohoutek pro vanu i umyvadlo a lepivé mýdlo na ruce.
Kuchyně mě zase přenesla do dob studií na vysoké škole. Přesně takovou plechovou modrou kuchyňskou linku jsme totiž měli i v našem tehdejším studentském bytě. Lety tak zprohýbanou, že některá dvířka nedržela zavřená.
Úterý
Bojím se to zakřiknout, ale mladší začíná docela stabilně spát po obědě. A tak jsem mohla pokračovat v práci na kostýmu dračího jezdce pro staršího syna. Ušila jsem plášť, zúžila kalhoty a začala připravovat batoh. Na řadu měla přijít i kožená vesta, která měla představovat brnění, ale začínám mít podezření, že se bez ní nakonec všichni obejdeme.
V každém případě se kostým pomalu posouvá od hromádky materiálu k něčemu, co začíná vypadat jako skutečná výbava fantasy hrdiny!
Středa
Tak nic. Zakřikla jsem to.
Syn zaslechl mé včrejší rouhání a celý den nespal. V osm večer vydala s nosítkem na procházku po městě, abych ho konečně nějak přiměla ke spánku. Musela jsem vypadat opravdu zoufale, protože kolemjdoucí začali okřikovat i vlastní psy, aby byli potichu, že tu spí miminko.
Naštěstí jsme si se starším synem během dne užili i jednu moc milou aktivitu. Vytáhli jsme slepé mapy Evropy a vybarvovali státy, které jsme společně navštívili. Bylo příjemné si takhle trochu zavzpomínat na naše výlety a zároveň zjistit, kolik míst už máme na mapě za sebou.
A KONEČNĚ, navzdory všem nepřízním osudu, jsem dosázela trvalkový záhon! Pár rostlinek to sice nepřežilo, ale to je holt daň za zahradničení s mimčem na krku.
Čtvrtek
Poprvé v životě jsem vytáhla pletení na veřejném místě – v čekárně u pediatra.
Když si toho všimla sestřička, spustila o svých vlastních výtvorech. A navzdory zpoždění i narůstající frontě mi dobrých dvacet minut ukazovala, co všechno upletla.
Pátek
Manžel, který má v telefonu dvě fotky vodoměru a jednu fotku akčního letáku, mi vyčetl, že má málo fotek svého druhorozeného syna.
Mně! Fotografce!
A tak jsem hned dopoledne uspořádala spontánní minifocení. Bez velkých příprav, bez plánování, prostě jen proto, že mi někdo připomněl, že i obyčejné dny stojí za to zachytit.
A když už jsme u zachycování a tvoření, ještě před pár lety bych nevěřila, že jednou budu své děti oblékat do ručně pletených svetrů. A že jim dokonce budu plést ladící kousky. Ale o tom zase někdy příště.
Sobota
Na rodinnou návštěvu jsem si vzala zrcadlovku. Babička má zahradu se starými jabloněmi, byly tam tři děti a podzim. Bylo mi jasné, že taková kombinace nabídne spoustu fotografického materiálu.
Fotila jsem syna a synovce při hrabání listí a znovu jsem se přistihla při svém obvyklém fotografickém dilematu:
Když fotím pro rodinu, přirozeně se soustředím především na portréty. Chci zachytit děti, jejich tváře a výrazy, aby zůstala vzpomínka na to, jaké byly právě teď. Jenže kdybych chtěla vytvořit opravdovou reportáž z odpoledne na zahradě, potřebovala bych se víc dívat i kolem sebe. Na ruce zabořené do listí, rozházená jablka, boty v trávě, světlo mezi větvemi nebo drobné okamžiky, které se odehrávají na okraji dění.
To se mi zatím pořád příliš nedaří. Vždycky nakonec zvítězí portrétní fotografka, kterou jsem byla patnáct let. Musím dál trénovat.
Neděle
Upletla jsem pár dalších řad kukly pro mladšího syna. A tím moje nedělní tvoření v podstatě skončilo. Veškerou kreativitu jsem vynaložila na to, abych nás z návštěvy dostala domů navzdory výlukám, zpožděním vlaků a nejezdícím výtahům.