Školství a vzdělávání jsou pro mě velká témata. Naťukněte jakoukoli myšlenku z téhle oblasti a garantuji vám, že se mě jen tak nezbavíte. Budu mít potřebu vám alespoň hodinu dávat argumetny na vše od toho, proč bych zrušila zvonění a rozdělení na předměty, až po to, jak bych z učitelů udělala stejně prestižní povolání jako jsou doktoři a právníci.
Tahle moje posedlost chodí ve vlnách.
Momentálně mě zas chytla naplno, protože řeším, že syn úplně nemiluje školní docházku (Stylem: “Nenávidím písanku!” “Škola je stejně jen ztráta času!”) .
Když mě něco posedne (což se zrovna u tématu vzdělávání stává často), mám tendenci zavalit se knihami. A tak jsem tenhle týden zhltla knížku o unschoolingu od Petera Graye.
Co kdybychom dětem prostě přestali do učení mluvit?
Hlavní teze unschoolingu je jednoduchá a zároveň docela provokativní: děti jsou přirozeně zvídavé bytosti, a proto by bylo nejlepší nechat vzdělávání čistě na nich.
Žádné Rámcové vzdělávací programy, žádné pevně dané vyučovací hodiny, žádné testy. Prostě jim do toho nekecat a nechat veškerou odpovědnost na nich.
Ač si myslím, že naše školství je ve spoustě ohledů zastaralé, unschooling je na mě už trochu moc radikální. Dětem je podle mě potřeba ukázat, jak se mohou učit, co všechno stojí za prozkoumání, jaké mají možnosti rozvoje.
Předměty jako matematika přece nerozvíjejí jen početní dovednosti, ale i abstraktní myšlení. A pokud má člověk fungovat ve společnosti, nějaké mantinely zkrátka potřebuje.
Ale u dospělých? Tam by unschooling zářil.
V tomhle období už (většinou) máme všechno formální vzdělávání za sebou. Povinné učivo, termíny, okraje v sešitech. Nemusíme nikomu dokazovat, jestli si zasloužíme jedničku nebo dvojku.
A právě díky tomu se můžeme vzdělávat svobodněji, vlastním tempem, podle chuti, z čisté radosti z poznávání.
To přináší spoustu benefitů:
- používáme hlavu, což je podle studií skvělá prevence demence,
- svět nás nepřestává překvapovat, takže si uchováváme úžas nad světem, který jsme měli přirozeně jako malé děti,
- získáváme rozhled, který se může hodit v práci i v běžném životě,
- dáváme tím skvělý příklad dětem — že vzdělávání školou nekončí,
- a zároveň zvyšujeme svoji šanci obstát ve světě, který se neustále mění.
Nevím jak vy, ale já si jdu do knihovny zarezervovat pár knížek, najít muzea, která chci navštívit, a sepsat seznam kurzů, které by stálo za to zkusit.