Dřív jsem tahle shrnutí psala pravidelně, pak se ale život nějak zašmodrchal a chuť bilancovat se vytratila. Neviděla jsem, kam daný rok směřoval, tak proč o něm psát?
Ale po pětadvacítce mám pocit, že znovu nacházím cestu k psaní a tvoření. Jako bych se vracela do rozpoložení, ve kterém jsem byla, když jsem ohlédnutí psala naposledy. (Počkejte… před šesti lety?!?)
Kdybych to měla shrnout jednou větou, loňský rok byl rokem splněných přání.
Co všechno jsem tedy zažila?
- Welness v krásné Budapešti.
Až na to, že jsme se celý prodloužený víkend nebyli schopní dokopat k tomu, abychom se do zajeli podívat do vychvalovaného historického centra. Ale servírovali sekt už ke snídani, tak je to snad trošičku ospravedlnitelné. - Nová kuchyně
Od doby, co jsme se přestěhovali, jsem po ní toužila. Předchozí majitelé nebyli kuchaři ale vinaři (což je samozřejmě sympatické!), jenže když je vinotéka větší než lednice, skýtá to určitá úskalí pro rodinné fungování.
Loni se mi povedlo uargumentovat manžela, že to bude nejpraktičtější rozhodnutí jeho života. To, že mým hnacím motorem bylo, že už nechci světle žlutou kuchyni ale bílou, jsem taktně zamlčela. A v dubnu už se rozplývala nad novými skříňkami.
Čtrnáct dní provizorní kuchyně v koupelně přestanete vnímat jako dobrodružství zhruba druhý den, kdy se vám ucpe odpad v umyvadle. - Skotsko
Když už jsem měla nabroušené své argumentační schopnosti, ještě jsem protlačila dovolenou ve Skotsku. O druhé návštěvě jsem toužila třináct let. Syna jsme nechali u babiček a jeli jen v malé skupince, takže jsme byli hrozně rychlí, akční a viděli jsme toho snad ještě víc, než jsem původně plánovala. - Nový člen rodiny
Krátce po návratu jsem zjistila, že se mi povedl další dlouhodobý projekt a naše rodina se rozšíří. Kromě radosti přišla i pořádná únava, takže zbytek roku byl o spaní a relaxování mnohem víc, než jsem si plánovala. Ale začala jsem díky tomu plést, tak to taky nebyly úplně ztracené hodiny. - Slovinsko ve vedru
V létě jsme vyrazili prozkoumat Slovinsko, ale chytli jsme takovou vlnu veder, že ač jsem pacifista milující přírodu, nejzajímavější najednou byli různé pevnosti a hrady s dostatečně silnými zdmi, které zvládaly vzdorovat náporům vedra. - Larp
Vypravila jsem se po dlouhé době a opravdu si ho užila.Měla jsem pocit, že jsem hraní konečně přišla na kloub. Měla jsem skvělou roli a ještě skvělejší spoluhráče, takže to šlo samo.
Vždycky jsem hrdě psala, kolikrát jsem ten rok spala pod stanem, tak letos pouze jednou. To bude třeba napravit. Ale naopak jsem ráda, že se mi povedlo dodržovat to, že každé tři měsíce a po každé dovolené vyvolávám fotosešit s fotkami.
V prosinci jsem si dala výzvu: každý den alespoň třicet minut dělat něco kreativního. Bylo to překvapivě skvělé a ráda bych v tom pokračovala i letos.
Přidávám k tomu ještě závazek zažívat každý týden malé dobrodružství. Zkoušela jsem to už v roce 2024 a fungovalo to jako výborné vytržení z rutiny.
A když už budu žít takhle dobrodružně, moc ráda bych si udržela ještě jeden návyk: každý týden napsat jeden článek. Nemám žádné velké ambice, kam by se blog měl posouvat. Nevím přesně, pro koho píšu. Vím ale, že skládání myšlenek a hledání krásných slov mě dělá šťastnou.
No a samozřejmě víc fotit, zaměřit se na zátiší (ať už květinová nebo všednodenní) a prostě dokumentovat.
A dál?
Těžko říct. Vzhledem k tomu, že nového člena rodiny můžeme přivítat každým dnem, mám pocit, že tenhle rok bude napínavý i bez velkolepých předsevzetí.