Co jsem se naučila na Maledivách

  1. Chodit zahalená od hlavy k patě má jednu nespornou výhodu: nespotřebujete moc opalovacího krému.
  2. Konzumace jogurtů je doporučena jen opravdu otrlým jedincům. Místní totiž necítí potřebu dávat je do chlaďáků.
  3. Dovolenkový jídelníček se může skládat jen z tuňáka, rýže a kokosu. Celé tři týdny.
  4. I na ostrově, který vycházkovou chůzí přejdete za patnáct minut, se vyplatí mít auto. (Na ostrově dlouhém tak, že byste ho zvládli přehodit kriketovým míčkem, auto mají také. Ale plachta, kterou je přikryté, na něj už nejspíš přirostla.)
  5. Jak zažít trochu adrenalinu? Pokuste se pochopit místní lodní přepravu. Některé spoje jezdí jen v sudý den, jiné jen v lichý. Nic nejezdí v pátek a když jsou trochu větší vlny. A pak se pokuste dostat včas na letiště.
  6. Ani po třech týdnech nemusíte rozšifrovat, jestli se autem oficiálně jezdí vpravo nebo vlevo.
  7. Pochopíte tu hluboká filosofická moudra. Třeba to, že v životě nemůžeme mít nad vším kontrolu. Nikdy totiž nevíte, co z toho, co jste si objednali k jídlu, vám skutečně přinesou. A už vůbec netušíte, co vám pak naúčtují.

7 důvodu, proč je dobré mít na dovolené alergii na sluníčko

  1. Neopalíte se, takže vám po návratu domů nikdo nebude závidět.
  2. Je to záminka ke konverzaci, protože na pláži vás budou s podivem zastavovat snědí muži a ptát se, jakto že jste tak bledá.
  3. Budete schopni podávat přesné informace o tom, jaký je kde v danou hodinu stín.
  4. Důvěrně se seznámíte s místním lékárníkem.
  5. Pochopíte, že vzhled není všechno. Nebo se tím alespoň utěšujete, když víc než lidskou bytost připomínate dalmatina.
  6. Zjistíte, že i ve vedrech je možné přežít v dlouhých kalhotách a košilích. Takže aspoň nějak budete připomínat domorodce.
  7. Budete mít o čem psát na blog.

Co jsem se naučila v Alpách

  1. Rakouští silničáři mají tajný prostředek, díky kterému udržují většinu silnic suchých navzdory jakémukoli množství sněhu nebo deště.
  2. A podobný přípravek používají pravděpodobně i na své domy, které jsou vždy naprosto dokonale opravené.
  3. Řízek s rýži je regulérní pokrm! (A brambůrky s příchutí leča bohužel také.)
  4. Když
    vám opálený, šedesátiletý Rakušan bude doporučovat nádhernou
    dvohodinovou procházku, připravte se na celodenní výšlap s takovým
    převýšením, za jaké by se nemusel stydět ani Mount Everest.
  5. Krávy nežerou pampelišky a většina plotů kolem jejich pastvin je pod proudem. Neptejte se, kolikrát za sebou jsem se to naučila.
  6. Nemusíte mít strach, že byste v dubnu mokli. Tou dobou ještě normálně sněží.

Výlet do Českého Švýcarska podruhé

Ráno mě budí kapky deště bubnujícího o střechu. Líně se převaluji z
jednoho boku na druhý a přemýšlím, jestli by v takovém počasí nebylo
lepší strávit celý den v křesle před krbem s horkým čajem a zachumlaná
do deky.
Chvilku se tou myšlenkou nechávám unášet, ale pak se odhodlám a
vylezu z postele. Už když jsme sem včera přijeli, měla jsem pocit, jako
bych vstoupila do časové bubliny. Chata, ve které přespáváme, totiž
vypadá, jako by ji někdo před dvaceti lety neprodyšně uzavřel, a my byli
jejími prvními návštěvníky po dlouhé době.
Na každém kroku dýchá nostalgie, protože zastarálá lednička ve mně
vyvolává vzpomínky na to, jak jsem byla malá a v ledničce doma nedosáhla
na vyšší poličky. Z přesně takových hrníčků jsem srkala horký čaj během
podzimních prázdnin u babičky. A v povlečení s kytičkami jsem měla
zabořený nos, když mi mamka četla pohádky před spaním.
Balím si do batohu jablka a tatranky a vzpomínám na to, jak nám
rodiče na školní výlety připravovali řízky s chlebem. Dřív jsem se za to
styděla, ale teď by se docela hodily.
Program na sobotu je jasný: fotka pod Pravčickou bránou, oběd na
Mezní louce, ulovit někde pohledy a na pramicích zase zpátky k autu.
Ač jsem v nádherné přírodě, první úsek cesty jsem docela podrážděná.
Pravda, zvolila jsem hodně známou cestu přes park, ale že půjdeme sedm
kilometrů v nepřetržitém zástupu německy, rusky, francouzsky a anglicky
hovořících turistů, jsem opravdu nečekala. Chtěla jsem slyšet zpěv ptáků
a šum listů, ne pokřikování, kde ještě se musí někdo vyfotit.
Za Mezní loukou už je naštěstí klidněji. Všichni turisté jsou
naskládaní v pohodlných autobusech s klimatizací, srkají rospustnou kávu
z automatu a spokojeně si odškrtávají další místo, které navštívili. A
já se můžu ponořit do obdivování krajiny kolem.
Na neděli máme naplánovanou už jen krátkou odpočinkovou trasu, abychom
stihli dojet včas zpátky do Prahy. Průvodce říká, že je to příjemná
vycházka vhodná pro rodiny s dětmi. Dvě hodiny stoupáme do strmého
kopce, přelézáme spadané klády a šplháme na obrovské balvany. Chvílemi
mám pocit, že se mi vzbouří posádka. Ale naštěstí jsou to dobrodruzi,
takže se vyškrábeme i na několik rozhleden.
Výlet zakončujeme pořádným obědem. Mastnýma rukama rychle dopisuji
pohledy, abych je odsud stihla poslat, a vracíme se domů. O pár puchýřů a
spoustu příjemných zážitků bohatší.

Co jsem se naučila v Thajsku

  1. Ví, jak udělat neodolatelné nabídky. Proč si kupovat jednu dopisní známku za 10 bahtů, když můžete mít dvě za třicet?
  2. Pokud během dovolené sníte víc prášků než doma za celý rok, možná nejte úplně stavění pro tropy.
  3. To, že existují mastičky, po nichž mizí opálení, neznámená, že vám to jako dalmatinovi bude slušet.
  4. Je možné žít jen na tropickém ovoci.
  5. Jaká je ideální oprava, když vám nefunguje termostat u klimatizace a v pokoji je pořád zima? Vypnout klimatizaci!
  6. Když červené víno stojí třikrát víc než v Čechách, dostanete skvělou příležitost, jak detoxikovat svůj organismus.
  7. Kdo má větší auto, má většinou přednost. Kdo má skútr a odvahu, má přednost vždycky.

Co jsem se naučila v Českém Švýcarsku

  1. Opravdu není vhodné brát si nevyšlápnuté boty.
  2. Už jsem se to sice jednou načila v Polsku, ale zásoby alkoholu na celý víkend zákonitě celý víkend nevydrží.
  3. Pokud by něco mělo mít označení turistická dálnice, měla by to být rozhodně trasa mezi Pravčickou bránou a Mezní loukou. Nepřetržitý zástup německy, anglicky, francouzsky, rusky a občas i česky švitořících turistů mi připomínal spíš Karlovo náměstí než národní park.
  4. Jít uprostřed noci hledat seník, který stál na louce za chalupou před patnácti lety, by mohla být docela příjemná procházka. Před patnácti lety. Ne v době, kdy je louka rozdělena na soukromé zahrady.
  5. Řidičský paradox: Řidiči jsou největší alkoholici a abstinenti většinou nemají řidičák. Značně to komplikuje rána, kdy někam potřebujete jet autem.
  6. Když máte neodbytnou touhu výše zmiňovaný seník najít, může se stát, že budete nuceni přeskakovat rybníky, přelézat ploty a za hlasitého vrzání nasazovat sousedovu branku, kterou jste omylem vysadily z pantů. (Samozřejmě čistě teoreticky!)
  7. Není od věci si zkontrolovat, jestli odpočinková nedělní trasa vhodná pro rodiny s dětmi, není určená pro rodiny kamzíků. Nevím, jak jinak si vysvětlit několika kilometrové příkré stoupání po úzkých, nerovných cestičkách.

Byli jste v Českém Švýcarsku? Líbilo se vám tam?

Co jsem se naučila v Irsku – 2. část

  1. Máte-li na některý den naplánovaný celodenní pobyt v přírodě, zaručeně bude pršet.
  2. Když už si na déšť zvyknete a začnete si říkat, že to není tak hrozné, padne mlha.
  3. Dávejte si pozor na své psy. Jestliže budou plašit ovce, Irové je zastřelí. Aspoň podle výhružných cedulí u každé pastviny.
  4. Irové
    své pivo berou opravdu vážně. Když v minulosti král nemohl napojit
    chmelovým zárakem svůj dvůr, ztratil nárok na svůj titul.
  5. Dvojpeřina
    může první noc vypadat velice romanticky. Po sedmé noci, kdy vám
    neustále táhne na záda a ramena, začnete podezřívat, že jsou
    sponzorované rozvodovými právníky.
  6. Některé dny prší tak vytrvale, že vám začnou promokat i pláštěnky.
  7. Některé
    B&B jsou tak kreativní, že WC a sprchový kout zvládnou našťouchat
    na 1m2. Je to těsné? Ano. Ale kdy jindy si při čůrání můžete sprchovat
    nohy?

Co jsem se naučila v Irsku – 1. část

  1. Projít pasovými kontrolami na dvou různých terminálech by mohlo být i zajímavé. Ne v případě, že vám letadlo odlétá za patnáct minut a před vámi je fronta jak na Padesát odstínů šedi.
  2. Když je hotel v centru Dublinu fakt hodně levný, je to podezřelé. Jedním z důvodů nízké ceny může být diskotéka vyřvávající hned pod okny do čtyř do rána.
  3. Povede-li se vám při monotónním popu usnout, vězte, že několikrát za noc spuštěný požární alarm vás spát nenechá.
  4. Je-li státní svátek, nejezdí dublinská MHD. Vůbec. Což může trochu zkomplikovat vyzvedávání auta na opačném konci města.
  5. Stěny největšího dublinského hradu jsou sytě barevné. Asi jako zateplené paneláky.
  6. Budete-li spát v povlečení pošitém flitry, budete si připadat jako na diskotéce. Což po zkušenostech z Dublinu nemusí být zrovna příjemné.
  7. Dvoukřídlé prosklené dveře vypadají luxusně. Pokud tedy nevedou na záchod. Ale co, soukromí je stejně přeceňované.

Co jsem se naučila v Mnichově

  1. Pokud ještě nemáte společnou fotku s Haribo medvídkem v nadživotní velikosti, nemáme se spolu o čem dál bavit!
  2. Nic nevystihne tak dobře pocit absolutní a nepřekonatelné zbytečnosti, jako jít házet perly na hrách.
  3. Přemýšlíte o nějaké městské sportovní aktivitě? Zapomeňte na nudné běhání, pétanque nebo posilovací prolézačky. V Mnichově můžete natáhnout neoprén a v jedenáct v noci jít surfovat kousek pod náměstí.
  4. Je-li to pro vás málo adrenalinové, jděte se v noci projít do jednoho z mnoha parků. Budete si připadat jak v hororu, protože jsou absolutně neosvětlené.
  5. Jestliže minete hned na začátku výpravy odbočku na hlavní náměstí, tím, že tvrdošíjně budete v cestě pokračovat další dva kilometry, se k němu rozhodně nepřiblížíte.
  6. Jezdit na tobogánech s horečkami je neopakovatelný zážitek. Aspoň doufám!
  7. Cyklostezka je posvátná záležitost. Stačí, aby do ní chodec zasahoval třeba jen tkaničkou od bot a už se bortí celá doprava a cyklisti se můžou uzvonit. Ordnung prostě musí být.
  8. Koupit nesmažené jídlo v McDonalds je nemožné. Teda pokud nejste ochotní žvýkat celulózu z ubrousků.
  9. Bydlet v hotelu, který je hned u letiště, vám přivodí cestovní horečku. Budete ochotní jet kamkoli jinam, abyste se v klidu vyspali.

Co jsem se naučila v Polsku 2

  1. Dopravní předpisy jsou chápány jako jen velice velice volná doporučení.
  2. Jestliže vás v jedenáct v noci navigace při lovu alkoholu dovede do čínské čtvrti, kde na rozích ulic hlídají potetovaní Číňané, je to důvod k lehkému znepokojení.
  3. Přejezd po neopravenych úsecích D1čky zní dost podobně jako minimal techno. A taky se v tom rytmu nemůžete přestat hýbat.
  4. Týdenní zásoba alkoholu NIKDY nevydrží celý týden. Přiznejte si to za včasu. (a vyhnete se bodu č.2)
  5. Budete-li pít vodku s majitelkou hostelu pozdě do noci, může to vzbudit žárlivost u jejího přítele, který jí nebude chtít pustit zpátky domů. Může  pak hrozit, že bude muset přespávat u vás v pokoji.
  6. Udělejte si dopředu pořádný průzkum památek, které máte navštívit, aby se vám nestalo, že minete slavnou katedrálu, protože vám přijde moc malá.
  7. Na 2500 km dlouhé cestě je možné nezabloudit. Tedy až na jedinou výjimku: když se snažíte dostat z parkoviště.
  8. Potřebujete-li natankovat, vždy zaručeně narazíte na tu nejdražší pumpu v okruhu padesáti kilometrů.
  9. V Polsku nesmíte pít alkohol na veřejnosti! Ještě, že policisté jsou natolik tolerantní, že jim stačí, když zahuhláte, že jste z Čech, oni chápavě přikývnou a s napomenutím vás nechají odejít.

Co za zásadní věci jste se na letních dovolených naučili vy? 

Scroll to top