Ohlédnutí za rokem 2025

Dřív jsem tahle shrnutí psala pravidelně, pak se ale život nějak zašmodrchal a chuť bilancovat se vytratila. Neviděla jsem, kam daný rok směřoval, tak proč o něm psát?

Ale po pětadvacítce mám pocit, že znovu nacházím cestu k psaní a tvoření. Jako bych se vracela do rozpoložení, ve kterém jsem byla, když jsem ohlédnutí psala naposledy. (Počkejte… před šesti lety?!?)

Kdybych to měla shrnout jednou větou, loňský rok byl rokem splněných přání.

Co všechno jsem tedy zažila?

  1. Welness v krásné Budapešti.
    Až na to, že jsme se celý prodloužený víkend nebyli schopní dokopat k tomu, abychom se do zajeli podívat do vychvalovaného historického centra. Ale servírovali sekt už ke snídani, tak je to snad trošičku ospravedlnitelné.
  2. Nová kuchyně
    Od doby, co jsme se přestěhovali, jsem po ní toužila. Předchozí majitelé nebyli kuchaři ale vinaři (což je samozřejmě sympatické!), jenže když je vinotéka větší než lednice, skýtá to určitá úskalí pro rodinné fungování.
    Loni se mi povedlo uargumentovat manžela, že to bude nejpraktičtější rozhodnutí jeho života. To, že mým hnacím motorem bylo, že už nechci světle žlutou kuchyni ale bílou, jsem taktně zamlčela.  A v dubnu už se rozplývala nad novými skříňkami.
    Čtrnáct dní provizorní kuchyně v koupelně přestanete vnímat jako dobrodružství zhruba druhý den, kdy se vám ucpe odpad v umyvadle.
  3. Skotsko
    Když už jsem měla nabroušené své argumentační schopnosti, ještě jsem protlačila dovolenou ve Skotsku. O druhé návštěvě jsem toužila třináct let. Syna jsme nechali u babiček a jeli jen v malé skupince, takže jsme byli hrozně rychlí, akční a viděli jsme toho snad ještě víc, než jsem původně plánovala.
  4. Nový člen rodiny
    Krátce po návratu jsem zjistila, že se mi povedl další dlouhodobý projekt a naše rodina se rozšíří. Kromě radosti přišla i pořádná únava, takže zbytek roku byl o spaní a relaxování mnohem víc, než jsem si plánovala. Ale začala jsem díky tomu plést, tak to taky nebyly úplně ztracené hodiny.
  5. Slovinsko ve vedru
    V létě jsme vyrazili prozkoumat Slovinsko, ale chytli jsme takovou vlnu veder, že ač jsem pacifista milující přírodu, nejzajímavější najednou byli různé pevnosti a hrady s dostatečně silnými zdmi, které zvládaly vzdorovat náporům vedra.
  6. Larp
    Vypravila jsem se po dlouhé době a opravdu si ho užila.Měla jsem pocit, že jsem hraní konečně přišla na kloub. Měla jsem skvělou roli a ještě skvělejší spoluhráče, takže to šlo samo.

Vždycky jsem hrdě psala, kolikrát jsem ten rok spala pod stanem, tak letos pouze jednou. To bude třeba napravit. Ale naopak jsem ráda, že se mi povedlo dodržovat to, že každé tři měsíce a po každé dovolené vyvolávám fotosešit s fotkami.

V prosinci jsem si dala výzvu: každý den alespoň třicet minut dělat něco kreativního. Bylo to překvapivě skvělé a ráda bych v tom pokračovala i letos.
Přidávám k tomu ještě závazek zažívat každý týden malé dobrodružství. Zkoušela jsem to už v roce 2024 a fungovalo to jako výborné vytržení z rutiny.

A když už budu žít takhle dobrodružně, moc ráda bych si udržela ještě jeden návyk: každý týden napsat jeden článek. Nemám žádné velké ambice, kam by se blog měl posouvat. Nevím přesně, pro koho píšu. Vím ale, že skládání myšlenek a hledání krásných slov mě dělá šťastnou.

No a samozřejmě víc fotit, zaměřit se na zátiší (ať už květinová nebo všednodenní) a prostě dokumentovat.

A dál?

Těžko říct. Vzhledem k tomu, že nového člena rodiny můžeme přivítat každým dnem, mám pocit, že tenhle rok bude napínavý i bez velkolepých předsevzetí.

Co jsem se naučila při úklidu roubenky

  1. Žvýkačka prasklý vodovod utěsný na dvě minuty a padesát tři vteřin.
  2. Pečetní vosk prasklý vodovod utěsní na tři minuty a čtrnáct vteřin. Spálené prsty vás budou pálit třicet dva hodin a osmnáct minut.
  3. Kloub na opravu prasklého vodovodu najdete nejpravděpodobněji půl dne před odjezdem z roubenky a jeho výměna zabere necelých pět minut.
  4. Občas není třeba v místnosti vymalovat. Stačí jen vysát všechny pavučiny, aby stěny zase získaly bílou barvu. 
  5. I ocet a konzervy můžou přesáhnout své datum spotřeby. O dvacet let. A marmeláda se po stejné době nejrpavděpodobněji promění na slivovici
  6. Při sečení trávy je možné objevit spoustu zajímavých věcí: staré noviny, plechovky, nedopalky, že k domu vede dlážděná příjezdová cesta nebo že vzadu na zahradě stojí dvou metrová konstrukce na houpačku.

Co jsem se naučila ve 4. měsíci mateřství

  1. Kamarádka: “Mateřství a Stockolmský syndrom jsou si v některých ohledech dost podobný – v obou případech milujete svého věznitele.”
  2. Mám ráda multifunkční věci. Třeba takové přebalovací tašky. Proč do nich rvát plenky, když přihrádky můžete použít k bezpečnému uchování objektivů?
  3. Kočky jsou neuvěřitelně empatická stvoření. Dokážou najít tu pravou chvíli, kdy už máte nervy na pochodu…a pak vám pozvraci křeslo.
  4. Pohostinnost na mateřské: Uvařím nám něco dobrého. Třeba čaj.
  5. Není moc děsivějších zvuků, než slyšet ve dvě v noci neklidné převalování v postýlce.

Co jsem se naučila ve 3. měsíci mateřství

  1. Ve třetím měsíci už prý miminka mají pravidelný režim. Pravidelnost ale může znamenat i to, že se bude nejvíc vztekat přesně ve chvílích, kdy něco potřebujete zařídit.
  2. Barvení vlasů, když si mlaďoch dává šlofíka, není rozumné. Své probuzení si totiž načasuje přesně na dobu, kdy barvu potřebujete smýt, a bude se dožadovat alespoň půl hodiny nošení.
  3. Ano, když necháte na hlavě barvu o půl hodiny déle než je v návodu, nehledě na odstín z ní vždycky vyleze černá.
  4. Nepotřebujete adrenalinové sporty. Vzrušení si užijete víc než dost, když se mimčo před cestou ven budete snažit obléknout.
  5. A ještě k tomu se budete otužovat, protože sami raději budete mrznout, než abyste se ještě za šíleného řevu zdržovali v předsíni.
  6. Pobyt ve vinném sklípku je pro kojící ženy utrpení. To nepotřebuje žádný další komentář.

Co jsem se naučila ve 2. měsíci mateřství

  1. Uvidíte tolik východu slunce jako nikdy předtím v životě.
  2. Po dni, kdy budete prcka celou dobu nosit v náručí, se neubráníte vzpomínkám na loňský rok, kdy jste si nosili jen skleničky vína.
  3. Než jsem měla dítě, myslela jsem si, že nejúžasnějším vynálezem lidstva je myčka nádobí. Teď už je mi jasné, že je to dudlík.
  4. Poznáte spoustu nových lidí – pošťáka, prodavačky, knihovníka, opraváře. Budete si totiž ochotni povídat doslova s kýmkoli, kdo umí mluvit.
  5. Bezbariérové vlaky jsou sice fajn, ale po těch schodech k nástupištím má člověk s kočárem doletět, nebo co?
  6. Oprášíte znalosti z matematiky, když budete na milimetry přesně počítat, kolik můžete v noci vypít alkoholu, aby se stihl odbourat před dalším kojením.
  7. Kamarádka: “Jsem zastánce kontaktního rodičovství. Vždycky kontaktuji někoho, kdo mi to dítě pohlídá.”

Co jsem se naučila v 1. měsíci mateřství

  1. Poznáte své město z úplně jiné stránky – podle toho, z jakého úhlu na dané trasy dopadá slunce a z jak moc drncavého povrchu jsou udělané.
  2. Ušetříte za sauny. O pocení se postará mimčo, které se bude chtít bez přestání chovat.
  3. Ostatně ušetříte i za posilovny, protože při chování přeci nebudete pohodlně sedět, ale hezky si to budete štrádovat po bytě.
  4. Objevíte kouzlo studené, tedy spíš vystydlé kuchyně. Jaký blázen by taky chtěl v těhle vedrech pít teplou kávu!
  5. Zjistíte, že spousta činností se dá dělat jen jednou rukou (viz bod 2) – uklízení, čištění zubů, líčení…
  6. Změníte se vaše chuťové preference – nejlepší jídla jsou ta vidličková. Rozuměj, že se u nich nemusíte obtěžovat s nožem (viz bod 2).
  7. Chvilky volného času budou rozkouskované do deseti minutových intervalů, kdy mimčo předstírá, že spí. Díky tomu se naučíte být velice efektivní s tím, jak čas využíváte.
  8. Je jistá šance, že budete mít zvýšené sklony k alkoholismu.
  9. Ale prý se to tak za pět let zlepší, takže pohoda!

Co jsem se naučila při čekání na porod

  1. Kdo vymyslel rčení, že se něco vleče jako týden před výplatou zřejmě nikdy nečekal na porod.
  2. Sice máte spoustu volného času a tím pádem i prostoru pro přemýšlení, ale na některé zásadní otázky stejně nemusíte najít odpověď. No řekněte – můžou veganky kojit nebo ne?
  3. Když už máte pět dní po termínu, začnete dost vážně zvažovat, jestli byste svého syna neměli přejmenovat na Godota.
  4. Když vám volá už i pediatr, co jako bude, můžete začít pociťovat lehký společenský nátlak.
  5. Když začnou rodit kamarádky, které mají termín dva týdny po vás, je to skvělá příležitost k aplikování všeho, co jste se naučili o zenu.
  6. Ale já to zase na druhou stranu chápu – proč chvátat ven, když narození už pak budeme celý život?

Co jsem se naučila ve Švédsku

  1. Tam, kde jí majitel hostelu s rodinou, opravdu není kuchyně pro hosty. Mohlo by napovědět to, jak vás nechápavě sledují při přípravě těstovin, nebo to, že tam nejsou žádné další stoly.
  2. Menu v angličtine znamená, že vám na objednávkovém automatu přeloží tlačítko “platit” a zbytek nechají ve švédštině.
  3. Mít ve stanu kufr na kolečkách je prostě zvláštní.
  4. Na silnicích musí být bezpečno a řidiči neustále ve střehu. Úprava rychlostních limitů každé dva kilometry se o to zaručeně postará.
  5. Dopravní značení Švédové celkově nepodceňují. Nestačí výstraha, že by do silnice mohlo vběhnout nějaké zvíře. Každé má rovnoprávně svou značku – prasata, jeleni, soby i ježci.
  6. Jen chudinky kočky pravidelně se rozvalující uprostřed silnic třetí třídy si vlastní značku ještě nezasloužily.
  7. Jsem schopná tolerovat mnohé – činskou pálivou brokolici, maledivský kokos s tuňákem na milion způsobů. Ale švédské dvou procentní víno je už prostě trochu moc!

Co za moudra jste si ze Švédska odvezli vy?

Co jsem se naučila v Londýně

V Londýně jsem byla sice jen pár dní, ale naučila jsem se tam spoustu veledůležitých lekcí!

  1. Vrátíte se do dětských let a vyzkoušíte takové hříčky jako hledat v různě zamotaných čárách, která vede do domečku. To když se budete snažit pochopit plán metra.
  2. Vrátíte se i na střední, protože s tou perfektní angličtinou, kterou kolem sebe uslyšíte, si budete připadat, jako byste znova dělali poslechy z Headwaye.
  3. Je fajn být vzorným fotografem a pro jistotu přes noc dobíjet baterku k foťáku. Ale už není tak fajn nechat ji v nabíječce, když jdete na celý den koukat na památky. Moc toho nenafotíte.
  4. Londýn je od nás sice jen kousek, ale už jsou patrné kulturní rozdíly. Jak jinak si vysvětlit, že snídaně za dvanáct liber se může skládat pouze z jednoho croissantu a půl litru mléka?
  5. Věřte navigaci, když tvrdí, že ten park před vámi je dlouhý šest kilometrů. Protože to pak opravdu po celém dni chození v nepohodlných botech budete muset ujít.

Byli jste v Londýně? Co za život měnící zkušenosti jste si odnesli vy?

Co jsem se naučila na Maledivách

  1. Chodit zahalená od hlavy k patě má jednu nespornou výhodu: nespotřebujete moc opalovacího krému.
  2. Konzumace jogurtů je doporučena jen opravdu otrlým jedincům. Místní totiž necítí potřebu dávat je do chlaďáků.
  3. Dovolenkový jídelníček se může skládat jen z tuňáka, rýže a kokosu. Celé tři týdny.
  4. I na ostrově, který vycházkovou chůzí přejdete za patnáct minut, se vyplatí mít auto. (Na ostrově dlouhém tak, že byste ho zvládli přehodit kriketovým míčkem, auto mají také. Ale plachta, kterou je přikryté, na něj už nejspíš přirostla.)
  5. Jak zažít trochu adrenalinu? Pokuste se pochopit místní lodní přepravu. Některé spoje jezdí jen v sudý den, jiné jen v lichý. Nic nejezdí v pátek a když jsou trochu větší vlny. A pak se pokuste dostat včas na letiště.
  6. Ani po třech týdnech nemusíte rozšifrovat, jestli se autem oficiálně jezdí vpravo nebo vlevo.
  7. Pochopíte tu hluboká filosofická moudra. Třeba to, že v životě nemůžeme mít nad vším kontrolu. Nikdy totiž nevíte, co z toho, co jste si objednali k jídlu, vám skutečně přinesou. A už vůbec netušíte, co vám pak naúčtují.
Scroll to top