Díky tomu, že jsem minulý týden přivedla terasu opět k životu, jsme na ní navzdory horku trávili mnohem víc času. Osvědčila se jako naprosto dokonalé místo pro letní večeře. Vidím v ní obrovský potenciál i jako noční útočiště se sklenkou vína, ale na to si budu muset ještě chvíli počkat – až se mladší syn rozhodne, že noční spánek je vlastně docela fajn věc.
Starší syn přes den chodil na tenisový příměšťák, což mělo nečekaný vedlejší efekt: detailně jsem okoukla místní kurty a začala spřádat plány. Až pominou tahle nesnesitelná vedra, zařadím tenisovou zeď do našich kočárkových tras. Zabouchat si pár minut do zdi mě stejně vždycky bavilo víc než klasické výměny přes síť.
V pátek jsem se konečně vypravila na výstavu Czech Press Photo do Národního muzea. Fotky byly skvělé a expozice ještě větší, než jsem čekala. Šla jsem tam tak trochu ze „sobeckých“ studijních důvodů. Doma a v rodině dokumentuji spoustu situací a chtěla jsem odkoukat, jak profíci pracují s reportáží z běžného života – jak si všímají detailů, z jakých úhlů komponují a jaká volí ohniska, aby diváka vtáhli přímo do centra dění. S malým v nosítku byl čas na studium samozřejmě limitovaný, ale neskutečně mě to nakoplo.
V hlavě mi utkvěla juniorská kategorie pro děti od 5 do 10 let: reportáže z maškar nebo drakiád byly milým a čistým kontrastem k často vyhrocenému světu dospělých.
Víkend pak patřil výletu do Chýnova a návštěvě domu Františka Bílka. Už samotná cesta na výstavu byla ryzí zážitek – vyfasovala jsem půjčené kolo s rámem tak nízkým, že jsem si koleny málem vyrazila zuby, a s tak povoleným řetězem, že každé šlápnutí bylo sázkou do loterie.
Samotná návštěva mě neplánovaně katapultovala do dětství. Zvláštní mix vůní starého domu, jídla a cigaretového kouře mi okamžitě připomněl vesnické hospody s hliníkovými příbory a stoly potaženými voskovaným ubrusem.
Prohlídku jsem zakončila na místním hřbitově s Bílkovými náhrobky a impozantní sochou Modlitby nad jeho vlastním hrobem.
A protože žádný den by nebyl kompletní bez našeho tradičního maratonu s uspáváním, stihla jsem ještě během podvečerní jízdy s kočárkem ulovit pár hezkých záběrů v měkkém světle zlaté hodinky.
