July 2, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v … červnu

  • Že číst knížku na mobilu není příště ono. K základnímu vybavení by se vedle sluchátek měla dávat i lupa, aby to nějak fungovalo.
  • Že teprve až při stěhování zjistíte, jak moc věcí vlastně máte. A ne, opravdu nic nejde vyhodit.
  • Že
    lepší než pravidelné snídaně na balkóně jsou snad jen pravidelné obědy a
    večeře na balkóně. A to ani nemluvím o vysedavani u kávy a večerním
    popíjení vína v téže lokalitě!
  • Že když probíhá open air festival během povodní,
    to že nemusíte spát v mokrém stanu ale ve vyhřáté postelí oceníte ještě
    mnohem víc než předchozí ročníky.
  • Že když se o tom luxusu zmíníte před “stanaři”, vaše nadšení nebudou moc sdílet.
  • O to spíš, když že sousedního ZOO uteče tygr. 
  • Že
    České dráhy jedou podle soukromého drážního času. Jejich pěti minutové
    zpoždění v normálním světě znamená, že budete na rozpáleném nástupišti
    tvrdnout dvacet pět minut.  
  • Že koupit funkční presovač je docela fuška. Nám se to povedlo až na třetí pokus.
July 1, 2013 Jak jsem si užívala Post a Comment

11 způsobů, jak si do týdne znepřátelit nové sousedy

  1. Při stěhování do bytu zablokujte autem na několik desítek minut vchodové dveře.
  2. Poté na několik dalších desítek minut zablokujte výtah.
  3. A chodbu přede dveřmi k vám do bytu.
  4. Řezejte.
  5. Vrtejte.
  6. Zatloukejte.
  7. Šoupejte.
  8. Vše
    dělejte ideálně dlouho do noci a hned zase brzy od rána. Ten, kdo kolem vás nebydlí, by si mohl myslet, že jste velice pracovití. Ti, kdo to
    skutečně budou muset poslouchat, vás budou pouze nenávidět.
  9. Když už si sousedi budou myslet, že je po všem, udělejte kolaudaci bytu s přáteli. Pijte dlouho do noci a pořádně nahlas si povídejte.
  10. A poslouchejte přitom hlasitou hudbu. Ideálně něco tak jemného a přáleského jako je metal.
  11. Rozjeďte párty natolik, že účastníci budou zvracet z balkonu…nikoli nenápadně uprostřed noci, to je pro amatéry. Hezky za bílého dne, ať sousedi ví, komu přijít poděkovat.
May 17, 2013 Cestování, Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila ve … Skotsku

  1. že pokud chcete koupit v prodejně alkohol před desátou hodinou,
    způsobíte malý kolaps daného zařízení. Zablokují se pokladny a budou
    zalarmováni všichni sekuriťáci!
    .
  2. že kruhové objezdy tam mají ještě častěji než ve Francii,
    .
  3. že rozlišit, co je kruháč a co normální křižovatka, je občas docela
    problém, protože kruhové objezdy jsou často značené jen bílým flekem
    uprostřed křižovatky,
    .
  4. že v některých částech Skotska fouká tolik, že stromy rovnou rostou nakřivo,
    .
  5. že vypít v tom “lehkém vánku” kávu někde pod otevřenou oblohou, je
    doslova nadlidský výkon. Máte ji během minuty studenou a kelímek celou
    dobu musíte ostražitě hlídat, jestliže ho nechcete honit po půlce parku,
    .
  6. že když turisti nosí dvě až tři vrstvy termo oblečení, místní chodí
    běhat ven v tričku a šortkách … a pořádné kožešinové čepici.
May 1, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v … dubnu

  1. Že překládat maďarské Elle pomocí Google Goggles neposkytuje moc smysluplné výsledky. A navíc se na vás lidé ve vlaku dost divně koukají, když zběsile fotíte jednu stránku za druhou.
    .
  2. Že neexistuje moc příjemnějších kombinací, než první jarní bouřka, miska plná jahod a napínavá knížka.
    .
  3. Že když si chcete hrát na navigátora, nejprve je lepší si
    zjistit, že nemáte jít podle toho, kam na kompasu na mobilu ukazuje
    červené N, ale velká blikající šipka.     Ostatní se vám pak nebudou smát.
    .
  4. Že není úplně od věci pravidelně ukládat to, na čem už několik hodin pracujete. Nikdy nevíte, kdy se zedníci ze sousedního bytu z nenadání rozhodnou vypnout pojistky pro celé patro.
    .
  5. Že když si na podzim koupíte malé boty, budou vám úplně stejně malé i na jaře. Opravdu!
    .
  6. Že jakmile si naistalujete Evernote do mobilu, strávíte celý den děláním seznamů. Seznamů, co musíte udělat. Seznamů, co musíte koupit. Seznamů seznamů…
    .
  7. Že existují i lepší seriály než Game of Thrones. Než mě ukamenujete, koukněte se na třetí sezonu Borgias!
    .
  8. Že některé sázky prostě nevyhrajete. Ano, těch 150 stránek jsem prostě napsat nezvládla.
    .
  9. Že když reklamujete presovač, protože vám dělá kávu pod
    malým tlakem, adekvátní opravou je podle všeho vyměnit sítko, přes které
    se káva cedí.
    .
  10. Že nejlepší terapií proti stresu je procházka v přírodě a poslouchání toho, jak zpívají ptáci. Tedy alespoň těch odolných jedinců, kteří přes tu naší půlroční zimu neumrzly 🙂
March 31, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v … březnu

Že i na jaře může vytrvale sněžit. A i když se třeba postavíte na hlavu, nic s tím nenaděláte.

2. Že sotva se naučíte zacházet s Facebookem, zase ho předělají.

3. Že předělávat webové stránky jde v podstatě do nekonečna. A stejně nikdy nebudou přesně takové, jako byste si přáli.

4. Že zjistit v půl druhé ráno, že vám chybí poslední díl neskutečně napínavého seriálu, není rozhodně nic příjemného. Moc v klidu se pak nevyspíte, když musíte čekat až do rána, abyste zjistili, kdo za všemi těmi intrikami vlastně stojí!

5. Že i Simmel může napsat špatnou knížku! Ale doufám, že jen tuhle jednu.

6. Že napsat 150 stránek souvislého textu je zatraceně těžké. A když ještě chcete, aby to bylo i trochu napínavé, je to téměř nemožné.

7. Že když najdete kalhoty, které dobře padnou, je nejlepší koupit rovnou dvoje. Protože hon za dobrými kalhotami je dost podobný hledání svatého grálu.

8. Že je možné v kuse zkouknout celou sezonu seriálu. Aneb co je lepšího než maraton Game of Thrones 🙂

9. Že když musíte dát reklamovat presovač, zjistíte, že i rozpustná káva je dobrá. Ale rozhodně to neznamená, že byste byli závislí ka kofeinu!

March 1, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v … únoru

1. Že škrabkou z Tesca za devatenáct korun auto z ledu prostě nevysekáte.

2. Že sněhové cukroví v únoru chutná snad ještě líp než o Vánocích. Ale výčitky svědomí pak máte úplně stejně.

3. Že je těžké nebýt workoholik, když milujete to, co děláte.

4. Že když si objednáte aromatickou lázeň, ve skutečnosti to
znamená jen to, že vám napustí vanu horkou vodou, přidají trochu vonného
olejíčku, nastaví minutku a na půl hodiny odejdou. Nejen, že se po pěti minutách začnete hrozně nudit, ale navíc vám to ještě bude připadat, jako by za rohem čekali
A hrozně se diví, když se snažíte došplouchnout vodu na druhý konec vany, protože se po pěti minutách hrozně nudíte.

5. Že poslouchat hudbu, když vám jedno sluchátko chvílemi přestává hrát, je dost nervy deroucí.
A rozhodně se pak míjí účinkem to, když se hudbou snažíte navodit
příjemnou, tvůrčí atmosféru. Jediné, v čem budete velice tvůrčí, jsou
představy toho, jakými všemi způsoby byste se sluchátek mohli zbavit.

6. Že když po roce začnete hrát dobrou počítačovou hru, neuděláte nic jiného kromě toho, že postřílíte pár nepřátel. A odhalíte světovou konspiraci týkající se lidských augumentací. Rozhodně ale neuděláte moc věcí do práce.

7. Že zabetonovat omylem provrtanou zeď může zedníkům trvat celý měsíc. A další měsíc bude zřejmě ještě trvat to, než stěnu namalují. Teď si v předsíni připadám jako na výstavě obrazů od Rothka.

8. Že když cestou na poštu uklouznete na zasněžené louži, dá se to považovat za nepříjemnou náhodu. Ovšem když na tom samém místě uklouznete i cestou zpátky, začnete pochybovat o své šikovnosti.

February 3, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v …lednu

1. Že nálepky na nehty, které mají být “super long lasting”
jsou vyráběny nejspíš pro někoho, jehož prací je pouze jednou za čas
vyťukat nějakou SMSku. Pokud je zapřáhnete do normálního provozu, do dvou hodin vám opadají.2. Pokud se vrhnete do velkého úklidu a v nevětrané místnosti začnete používat
velké množství chloru, může vás začít pořádně bolet hlava a pálit v krku. Nehledě na to, jak chlor hezky voní.

3. Že někde v bytě je černá díra, která pohlcuje všechny balzámy na rty. A pírka do vlasů. A černé gumičky.

4. Že pět let studia ekonomie na vysoké škole není ani zdaleka předpoklad pro rychlé vyplnění daňového přiznání.

5. Že když sousedi renovují byt, můžou se provrtat až k vám do předsíně. A zedníci z toho pak budou tak fascinovaní, že si u toho budou pořizovat fotky.

6. Že když jdete po pěti letech bruslit, je dobré zkontrolovat, jestli máte na obou bruslích tkaničky. Pět let je dost dlouhá doba na to, aby se jedna z nich zvládla vyvlíknout a utéct kamsi do neznáma.

7. Že není příliš strategické uzavírat sázky po vypití několika skleniček vína. Druhý den ráno se budete dost divit, k čemu jste se zavázali.

January 2, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v … prosinci

Že když náhodou svléknete v přírodě mladou krásnou modelku, městská policie má kratší zásahovou dobu než ambulance nebo americký SWAT tým.
.
Že když v kině při cestě na záchod omylem použijete únikový východ, může být docela problém dostat se bez vstupenky zpátky do sálu.
.
Že týden na nakoupení všech vánočních dárků prostě nestačí.
.
Že je možné koupit lepidlo, které nelepí. A snažit se s ním pak připevnit mašle na zabalené dárky je zkouškou nervů pro nejednoho cholerika.

.

 

December 24, 2012 Jak jsem si užívala Post a Comment

Jak jsem nakupovala dárky

Je začátek listopadu a někteří mí přátelé nadšeně popisují, jak už
mají nakoupenou půlku dárků na Vánoce. S úsměvem je poslouchám a přitom si
v duchu říkám, jestli to trochu nepřehánějí. Vždyť je to teprve chvíle, co
skončilo léto, a Vánoce jsou ještě tááák daleko.
Začátek prosince. Spolu s prvním sněhovým popraškem na mě
začínají dopadat i záchvěvy vánoční nálady. Asi bych měla začít plánovat, komu všemu
chci něco koupit, a čím je obdaruji. Při jedné z četných nocí, které trávím
svou oblíbenou kratochvílí (tedy spíš „dlouhochvílí“) – tupým koukáním do
stropu, mě najednou zaplaví vlna nápadů na ty nejúžasnější dárky, které si kdo
může přát. „Hned ráno si je pečlivě musím zapsat do diáře,“ připomínám si, když
se pomalu začínám nořit do hlubin spánku.
Ráno se probouzím
s myšlenkou na to, že si hned všechno zaznamenám, ale ouha. Zjišťuju, že
jsem ve skutečnosti nic nevymyslela, akorát se mi o tom vymýšlení zdálo. Ale
co. Je teprve začátek prosince. Mám ještě dvacet čtyři dní, takže není důvod
k panice.
Desátého prosince už začínám pociťovat určitý tlak na to, že bych
s tím měla nějak pohnout. Píšu si seznam těch, které budu obdarovávat, a
jsem na sebe hrdá. Jak to všechno skvěle zvládám.
Hrdost se mě drží ještě další čtyři
dny.
Čtrnáctého vezu fotky klientce. Poté co musím vykopávat auto
z několika metrových závějí (tak mi to alespoň připadá, když kolem něj
pobíhám s pidi košťátkem, snažím se neumazat bílý kabát a auta kolem mě
sviští stejnou rychlostí jako v novém Bondovi), se spontánně rozhoduji, že
zajedu do Olympie a tam prostě dneska všechno nakoupím. Jsem tak spontánní, že
si zapomenu vzít pracně vypracovaný seznam šťastlivců, kteří ode mě obdrží
materiální potešení. Ale co, aspoň se teď ukáže, na koho opravdu myslím.
Procházím Olympii poprvé, abych
zmapovala, jaká je nabídka. Oblečení. Oblečení. Oblečení. Kosmetika. Oblečení.
Oblečení. Něco mi říká, že ode mě letos všichni dostanou buď kosmetiku, nebo
oblečení.
Procházím Olympii podruhé,
protože nemůžu uvěřit tomu, že je na výběr jen oblečení nebo kosmetika. Nebo
každému vytisknu poukaz na kávu/hranolky/čínu/hamburer/…
Pocházím Olympii potřetí a
nadávám si, proč jsem si vzala boty na podpatku. Ale s vypětím sil kupuju
tři vcelku originální dárky, které nejsou oblečení nebo kosmetika. Ještě něco
pro malého bratránka a zbytek objednám na internetu.
Po dobrých deseti letech vstupuju
do hračkářství a poprvé v životě se obracím na tu „nezajímavou“ stranu
regálů, kde jsou hračky pro kluky. Žádné nepřirozeně vychrtlé panenky se
strašidelně velkýma očima, tady se děje všechna akce: lety do vesmíru, divoké
jízdy v angličácích, průzkumy s meči a pistolemi. A já jsem úplně
ztracená. Co sakra může šestiletý kluk chtít? Už mu málem rezignovaně kupuju
penál s nějakou černobílou ovcí, které je plný regál, ale naštěstí se včas
zastavím. Jsem přece kůůůl tetička! Ta nekupuje věci do školy. Ale jsem taky
pacifistka, takže mu nehodlám kupovat žádné zbraně. Možnosti nebezpečně řídnou.
Nakonec odcházím s mrňavou krabičkou lega a modlím se, abych nebyla příčinou
některé z budoucích návštěv ambulance, kdy budou dusícímu se bratranci
vytahovat jednotlivé dílky stavebnice z krku/nosu. To by moc kůůůl nebylo.
Mise skoro splněna. Teď už jen
nakoupit nějaký alkohol (Kéž y vše bylo tak snadné jako nakupování alkoholu!),
přísady do těsta na perníčky a hurá domů!
Z nákupního maratonu jsem
natolik zdecimována, že si musím dát přes víkend od svátků klidu pauzu.
Sedmnáctého prosince, pondělí. Začínám milostivě objednávat dárky
z internetu. Do každého eshopu vždy pečlivě volám, abych se ujistila, že
dárky stihnout dodat do pátku. Nechci, aby se opakovala situace z Vánoc asi
před třemi lety, kdy dárky nestihly přijít včas a já jsem všem musela
nakreslit, co ode mě někdy v lednu dostanou. Kdo ví, jak „úchvatně“
kreslím, si dovede představit, že to nebyly moc veselé Vánoce.
Večer se hrdinsky pouštím do přípravy
těsta na perníčky. Zachytit med a vajíčka, aby nestékaly z válu na
kuchyňskou linku a z ní na moje nohy a na podlahu, mi připadá stejně
marné, jako …. Když je vytvořena jakási hmota ucházející barvy a akceptovatelné
konzistence (a já v sobě mám několikátou sklenku vína, což výrazně zvyšuje
moji toleranci k předcházejícím dvěma kritériím), začínám hledat
vykrajovátka a zjišťuji, že náš byt nic takového neobsahuje.
 Je čas na kreativitu! Jako nejjednodušší a
nejméně estetická varianta se jeví rozřezat těsto na obdélníčky. Pak ale
naštěstí objevuji kulaté sítko na louhování čaje a cukroví je zachráněno!
Devatenáctého prosince, středa. S provinilým úsměvem nesu do
tiskárny objednávku na kalendář a asi třicet fotek. Aby mě nevyhodili, že už
nestíhají, velkoryse jim sděluji, že si pro něj přijdu až v pátek odpoledne,
a utíkám pryč rychleji, než si prodavač stihne uvědomit, co mi to právě odkýval.
Dvacátého prosince, čtvrtek. Koordinuji sestru v Německu, co má
ještě dokoupit. O dva dni později se dozvídám, že si mé instrukce špatně
vyložila a máme teď pro někoho dvě „sady“ dárků a pro někoho vůbec nic.
Dvacátého prvního prosince, pátek. Jdu si do tiskárny vyzvednout
svoji objednávku a zjišťuji, že kalendář už je sice hotový, ale na fotky nějak
zapomněli. Velice srdceryvně jim popisuji, jak moc nutně fotky potřebuji, že
bez nich kompletně zkazí celé Vánoce mé klientce. Mé psí oči jsou tak
neodolatelné, takže mi je tisknou „na počkání“, na které musím čekat skoro
hodinu.
Dvacátého druhého prosince, sobota. S přítelem nosíme dárky do
auta na dvakrát. V duchu vzpomínám, jak jsem to zvládala loni, když jsem
jela vlakem, a vybavuje se mi pravidlo o „instatních dárcích“, které musely
dosahovat pouze určitých rozměrů a hmotnosti, abych je vůbec koupila.
December 2, 2012 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v … listopadu

Že nechat si vyměnit pneumatiky může být docela kovbojka. A že při tom můžete provolat víc času než při rušení tarifů u telefonních operátorů.
Že když zatlušete hřebík šikmo dolů, ten kalendář na něm prostě viset nebude.
Že když si na chvíli odložíte v bankomatu platební kartu a odejdete nakupovat, nejen, že si nic nekoupíte, ale přijdete i o tu kartu. Ale na světě jsou i takoví lidé, kteří když najdou cizí kartu, nepokusí se z ní vybrat, co půjde, ale radši ji nechají zablokovat, aby se o to nemohl pokusit někdo další. Což může otřást vaším skeptickým pohledem na lidi.
Že je jedno, jak brzo se před odchodem začnete připravovat. Stejně vám vždycky pět minut bude chybět.Že když si podruhé za sebou koupíte o číslo menší boty, je s vámi něco vážně v nepořádku.

Že profíci mají nakoupené všechny vánoční dárky už v listopadu. Ale vy se prý nemáte stresovat tím, že nemáte ani mlhavou představu, co kom koupit. Na všechno budete mít čas v půlce prosince (hahaha).

Scroll to top