Tag: hvězdy

Víš, co pozoruji, když si v létě lehnu do trávy,
stébla mě šimrají do obličeje
a kolem mně je rozprostřené jen
letní ticho?

praskání ohně
šumění vody
luční koníci

Koukám, jak je na nebi rozlitá Mléčná dráha
miliardy a miliardy hvězd.
Některé nejsou skoro vidět a některé by snad i mohly zastínit Měsíc,
kdyby se trochu snažily.

A přitom si představuji, že každé to světýlko
je jedno já,
kterým jsem mohla být.
A už se nikdy nestanu.

To, které má chaloupku uprostřed lesů
To, které se rozhodlo odejít ze školy
To, které se v dětství utopilo v rybníce
To, které bylo odvážné.

Děláš to taky tak?

Pojď
sedneme si spolu
pod rozvětvenou dubovou korunu
a budeme si vyprávět o tom,
co občas potichu prozrazujeme hvězdám,
protože jsou od nás tak daleko,
že nemůžeme slyšet, co by řekly na oplátku.

Sedni si ke mně trochu blíž,
ať se sebe dotýkáme a můžu si
představovat, že mi svojí rozpálenou kůží
čteš myšlenky.

Opři si o mě hlavu,
vpletu ti do vlasů barvy,
které neexistují v našem vesmíru.
A pošeptám ti, stejně jako šeptávám hvězdám,
že mě se nemusíš bát.
Neublížím ti jako ti ostatní.