Příběhy, které vyprávíme hvězdám

Pojď
sedneme si spolu
pod rozvětvenou dubovou korunu
a budeme si vyprávět o tom,
co občas potichu prozrazujeme hvězdám,
protože jsou od nás tak daleko,
že nemůžeme slyšet, co by řekly na oplátku.

Sedni si ke mně trochu blíž,
ať se sebe dotýkáme a můžu si
představovat, že mi svojí rozpálenou kůží
čteš myšlenky.

Opři si o mě hlavu,
vpletu ti do vlasů barvy,
které neexistují v našem vesmíru.
A pošeptám ti, stejně jako šeptávám hvězdám,
že mě se nemusíš bát.
Neublížím ti jako ti ostatní.

0

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to top