Pomíjivé záblesky

Pomíjivé záblesky, ze kterých jsme
si chtěli postavit společný svět
tak oslnivé
jako když sklíčkem odrážíš
paprsky letního slunce

zavřeš oči
a stále vidíš světlo a naději
přijdeš si jako uprostřed snu
než si uvědomíš, že sis jen na chvíli
poškodil sítnici.

0

Když koukám na noční hvězdy

Víš, co pozoruji, když si v létě lehnu do trávy,
stébla mě šimrají do obličeje
a kolem mně je rozprostřené jen
letní ticho?

praskání ohně
šumění vody
luční koníci

Koukám, jak je na nebi rozlitá Mléčná dráha
miliardy a miliardy hvězd.
Některé nejsou skoro vidět a některé by snad i mohly zastínit Měsíc,
kdyby se trochu snažily.

A přitom si představuji, že každé to světýlko
je jedno já,
kterým jsem mohla být.
A už se nikdy nestanu.

To, které má chaloupku uprostřed lesů
To, které se rozhodlo odejít ze školy
To, které se v dětství utopilo v rybníce
To, které bylo odvážné.

Děláš to taky tak?

0

Podzimní sonáta

Víš, co bych si přála?

Abychom se spolu schovali pod deku
a představovali si,
že je to plášť utkaný z první podzimní mlhy.


Spolu s tím,
jak bychom usrkávali zlatavý čaj,
by mizela sluneční záře zkracujících se dnů.


Snášely by se na nás vzpomínky uplynulého léta
ve stejném tanci,
jako padá listí že stromů.


Pak bys mě objal
a já bych věděla, že je to napořád,
ne jen na jedno roční období.

0

Příběhy, které vyprávíme hvězdám

Pojď
sedneme si spolu
pod rozvětvenou dubovou korunu
a budeme si vyprávět o tom,
co občas potichu prozrazujeme hvězdám,
protože jsou od nás tak daleko,
že nemůžeme slyšet, co by řekly na oplátku.

Sedni si ke mně trochu blíž,
ať se sebe dotýkáme a můžu si
představovat, že mi svojí rozpálenou kůží
čteš myšlenky.

Opři si o mě hlavu,
vpletu ti do vlasů barvy,
které neexistují v našem vesmíru.
A pošeptám ti, stejně jako šeptávám hvězdám,
že mě se nemusíš bát.
Neublížím ti jako ti ostatní.

0

Šum

Listy už slyšely všechny příběhy
občas je na sebe navléknou jako rosu
nebo slzy nebo rozlité víno.

Tolik vyprávění, která se snaží šumět a ševelit
o lásce, o smrti a o všem mezi tím
šumí, ale kdo by je poslouchal, když odevšad
řve reklama a motory aut.

Tak moc si budeš přát, aby aspoň jednou
někdo slyšel i tvůj šum
ale ostatní se jen zahledí do tvé koruny
a budou chtít, abys jim poskytl
stín před sluncem
úkryt před deštěm
větve na lezení.

Chtěla bych si z tvých lístků uplést věneček,
položila bych si ho na hlavu
a poslouchala, co vyprávíš.

Ale musela bych to dělat potají
protože dospělí nenosí věnečky ale kravaty.

0

Letní sen, dávný

Čas se slil do nekonečné spirály.
Minuty se vlekly jako roky,
hodiny utíkaly mrknutím oka.

Šli vedle sebe
a před sebou
a za sebou.
Nebylo jasné, kdo vedl a kdo následoval.

Nemusela se
na něj koukat, aby cítila jeho přítomnost.
Nemusela se
ho dotýkat, aby znala hebkost jeho rukou.

Nebylo to jen jeho současné já.
Věděla,
jak ho život změní ve stáří.
jak mu události,
                          jež ho teprve čekají,
nahrbí záda a vysunou bradu dopředu.

Kráčeli vedle sebe
a před sebou
a za sebou
jako to dělali, když jejich současná těla ještě nebyla narozena.

Sen,
který byl reálnější
než vše, co doposud zažila.

0

Tři mrknutí a jeden a půl nádechu

Bylo 12:37 a přesně po dobu dvou vteřin na sebe hleděl pár mědově hnědých a blankytně modrých očí. Byl to pohled, který si nevšímal plnosti rtů a ostrosti rysů obličeje, ale zkoumal, kolik vrásek od smíchu má ten druhý kolem očí.
Nepromluvili spolu jediné slovo. Jen spolu sdíleli tři společná mrknutí a jeden a půl nádechu. Ale přesto cítila, že když jeho řasy rozvířily vzduch, šeptal jí tajemství, která nikomu jinému neprozradí. A spolu s tím, jak se jí rozšířily zorničky, odhalila mu, jakou samotu cítila celý život.
Tři mrknutí a jeden a půl nádechu. Po takovou dobu si majitelka medově hnědých očí připadala celá. A od té doby věděla, že život někdy může dávat smysl.
0

O čem budeš snít?

Probudí tě neodbytné šimrání slunečních paprsků. Slyšíš nesmělý růst sněženek a otřesení se stromů pod posledními zbytky sněhu. Když děláš kávu, posloucháš etudu vracejících se vlaštovek. Ani nestíhá vystydnout a obnažené větve stromů se balí do cudných bílých kvítků.
Při obědě spřádáš plány na letní dobrodružství. Krčíš nos, na němž ti vyskákaly pihy od sluníčka. Balíš batoh vzpomínek na noci probdělé pod hvězdami a nastavuješ tvář letmému vánku.
Najednou vítr začíná studit. Třesou se ti konečky prstů a obrysy stromů pod okny blednou v neprůhledných mlhách stejně jako tvá snědá kůže. Večeříš a už je dávno tma, která se mísí jen se zvuky máchajících holubích křídel a padajícího listí.
Usínáš s nohami navlečenými ve vlněných ponožkách. Bytem se nese vůně čerstvě napečených perníčků. Vzdálené cinkání rolniček tančí se sněhovými vločkami za oknem.
O čem budeš snít?
0
Scroll to top