Víš, co bych si přála?
Abychom se spolu schovali pod deku
a představovali si,
že je to plášť utkaný z první podzimní mlhy.
Spolu s tím,
jak bychom usrkávali zlatavý čaj,
by mizela sluneční záře zkracujících se dnů.
Snášely by se na nás vzpomínky uplynulého léta
ve stejném tanci,
jako padá listí že stromů.
Pak bys mě objal
a já bych věděla, že je to napořád,
ne jen na jedno roční období.
Comments
8 responses to “Podzimní sonáta”
To je krásně napsáno 🙂
Moc děkuji!
Krásná báseň, ten začátek mi dokonce něco připomíná 🙂
Jsem moc ráda, že se ti líbí. A pokud přijdeš na to, co ti to připomíná, určitě dej vědět. Děkuju za komentář 🙂
Krásně píšeš, podzim je moje oblíbené roční období. Akorát tedy nemám ráda to vlezlo, já vím, že je to divné, když to k tomu patří 😀 . Prostě se mi líbí ta příroda 🙂 . Máš krásný blog, těším se, až si přečtu více 🙂
Mně nejvíc vadí to, jak hrozně rychle ubývá světla. Asi bych zvládla mít celý ro zimu, kdyby se stmívalo až v půl desátý jako v létě 🙂
A moc děkuji za pochvalu, udělalo mi to radost!
Moc pěkně napsané a je to doplněné nádhernou fotkou 🙂
Moc děkuji za milý komentář. Jsem ráda, že se článek líbil 🙂