Podzimní sonáta

Víš, co bych si přála?

Abychom se spolu schovali pod deku
a představovali si,
že je to plášť utkaný z první podzimní mlhy.


Spolu s tím,
jak bychom usrkávali zlatavý čaj,
by mizela sluneční záře zkracujících se dnů.


Snášely by se na nás vzpomínky uplynulého léta
ve stejném tanci,
jako padá listí že stromů.


Pak bys mě objal
a já bych věděla, že je to napořád,
ne jen na jedno roční období.

8 Comments

  1. Barborah
    October 7, 2019

    To je krásně napsáno 🙂

    Reply
    1. Jarka
      October 7, 2019

      Moc děkuji!

      Reply
  2. Lucka Stefani
    October 7, 2019

    Krásná báseň, ten začátek mi dokonce něco připomíná 🙂

    Reply
    1. Jarka
      October 7, 2019

      Jsem moc ráda, že se ti líbí. A pokud přijdeš na to, co ti to připomíná, určitě dej vědět. Děkuju za komentář 🙂

      Reply
  3. Maya and Books
    October 7, 2019

    Krásně píšeš, podzim je moje oblíbené roční období. Akorát tedy nemám ráda to vlezlo, já vím, že je to divné, když to k tomu patří 😀 . Prostě se mi líbí ta příroda 🙂 . Máš krásný blog, těším se, až si přečtu více 🙂

    Reply
    1. Jarka
      October 8, 2019

      Mně nejvíc vadí to, jak hrozně rychle ubývá světla. Asi bych zvládla mít celý ro zimu, kdyby se stmívalo až v půl desátý jako v létě 🙂
      A moc děkuji za pochvalu, udělalo mi to radost!

      Reply
  4. Jity
    October 8, 2019

    Moc pěkně napsané a je to doplněné nádhernou fotkou 🙂

    Reply
    1. Jarka
      October 8, 2019

      Moc děkuji za milý komentář. Jsem ráda, že se článek líbil 🙂

      Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to top