Mít opar je pro běžného smrtelníka banalita. Pro matku měsíčního kojence číhající apokalypsa. Takže v momentě, kdy se synovi u oka objevily dva mikroskopické pupínky, vyhlásila jsem stav ohrožení. Víkend nevíkend, jelo se na pohotovost.
„Jděte na oční,“ zavelela sestra na recepci. Moje logické já sice namítalo, že pupínky jsou na kůži, tedy věc kožní, ale nejsem doktor, tak jsem raději nic nenamítala, a v nemocničním bludišti našla oční pohotovost.
První hodina čekání.
Na chodbě byla tma, protahoval průvan. Důvěru, že tady je opravdu oční ordinace, posilňoval zvonek přelepený kusem kartonu s tučným nápisem: NEZVONIT.
Druhá hodina.
V hlavě mi naskočil flashback z doby, kdy jsem podobně vysedávala na pohotovosti starším synem. Bylo to o něco napínavější, protože jsem uměla kojit pouze v leže. A představa, že se na studené linoleové podlaze pokouším o horizontální polohu, aby se dítě dosyta najedlo, mě lehce děsila.
Třetí hodina. Budiž světlo!
„Tak kde jste s tím miminem?“ vyštěkl doktor, který se zjevil ve dveřích.
Pupínky mezitím samozřejmě téměř zmizely. Abych nevypadala jako totální hysterka, spustila jsem dramatický monolog, ve kterém jsem ty dvě tečky popsala popsala tak barvitě, že by se za to nemusel stydět nejeden básník.
Doktor mě nechal domluvit a pak si povzdechl: „A co s tím mám dělat já? Jsem očař, ne kožař.“
Napadlo mě asi deset jízlivých odpovědí, které by mi pravděpodobně zajistily okamžité vykázání z budovy. Než jsem stihla jednu z nich vypustit, doktor ožil: „Ale počkejte, zeptám se přítelkyně. Ta pracuje na kožním.“
Vytáhl telefon, nacpal ho mému synovi pár centimetrů před obličej a bleskem mu propálil sítnici. Čekala jsem , že otevře speciální diagnostický software, šifrované spojení s odborným konziliem nebo alespoň vyhledávání v latinském lexikonu.
Otevřel WhatsApp.
Následující minutu jsme oba v posvátné úctě hypnotizovali problikávající tři tečky. Přítelkyně píše…
Rozsudek nad životem mého syna byl vynesen vzápětí. Píplo to a na displeji se objevila lékařská diagnóza: „V poho.“
A tak jsem naprosto uklidněná jela domů. Je fascinující vidět, jak neuvěřitelně ta naše telemedicína v roce 2026 pokročila.