October 17, 2013 K zamyšlení 4 Comments

Budu se s tím muset smířit. Nebo ne?

Když jsem před pěti lety seděla v zubařském křesle, z očí se mi valily slzy a zubařka mi přes hlasité, vysoké vrčení vrtačky vysvětlovala, že ta znecitlivující injekce prostě musela zabrat a že tu šílenou bolest jsem si jen ze strachu vsugerovala, říkala jsem si, že to tak hold je a budu se s tím muset smířit.
To samé jsem si jako mantru opakovala, když mi při jiné návštěvě při usilovném vrtání málem vysadila čelist z pantu a pak se přes průhledný štít dotčeně ohrazovala, že to je hloupost a takhle to nefunguje. Co se dá dělat. Zubař je zubař.
Po těchto dvou libových zážitcích jsem pokušení jít na preventivní prohlídku úspěšně odolávala několik let. Teprve nedávno jsem se roztřeseným hlasem objednala k nové zubařce tady v Praze.
A když jsem přišla do ordinace, připadala jsem si jako Alenka v říši divů.
Po mém příchodu zubařka vstala, podala mi ruku a představila se.
Pečlivě mi vysvětlila, co bude v puse vytvářet.
Při dávání umrtvovací injekce se omlouvala za to, že to je nepříjemné.
Pak se pravidelně ptala, jestli mě někde něco nebolí a nepotřebuji si odpočinout.
A já nemohla přestat myslet na to, co všechno jsem už v životě akceptovala jako nevyhnutelné zlo, i když to tak vlastně vůbec nemuselo být.

.

October 10, 2013 Nostalgie 4 Comments

9 věcí, které musíte stihnout na podzim

Listí na stromech se pomalu začíná barvit do těch nejúžasnějších odstínů žluté a červené. Noční teploty se nebezpečně přibližují k obávané nule. 
 A tady je seznam 9 věcí, které na podzim bezpodmínečně musíte stihnout, abyste si správně vychutnali všechny jeho půvaby:
  1. Při cestě na důležitou schůzku zapomeňte deštník. Díky tomu se vám na hlavě vytvoří tak neotřelý účes, že ostatní prostě nebudou moct neocenit vaší odvážnost!
  2. Vychutnejte si první podzimní škrabání auta. Bez rukavic a ideálně v den, kdy nejvíc chvátáte.
  3. Vstávejte za tmy.
  4. Protestujte proti končícímu létu tím, že budete chodit málo oblékaní.
  5. Alespoň jednou pořádně nastydněte. Bez rýmy to prostě není pravý podzim.
  6. Vybalte zimní oblečení a zjistěte, že se do půlky šatníku nevejdete. Nic není větší motivace na hubnutí!
  7. Už od prvního záříjového týdne si v supermarketech užívejte vánoční výzdobu.
  8. Zabalení do deky a s hrnkem horkého čaje závistivě prohlížejte fotky přátel, kteří se zrovna vracejí z posledních dovolených u moře.
  9. Začněte zase chodit do školy. Nebo buďte pořádně škodolibí, jestliže už to máte za sebou. A nepřipouštějte si, jak jste staří … i když vlastně můžete, podzimní deprese mají i své vlastní pojmenování.
Ještě, že už to otravné léto skončilo!
October 10, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v srpnu a taky září – dvojitá dávka moudrosti!

  1. Že po barvení vlasů to v koupelně vždycky vypadá, jako kdyby tam došlo k brutální vraždě a ne pouze k nevinnému zkrášlování.
  2. Že když půjdete do optiky s prsty a brýlemi naprosto zapatlanými od vteřinového lepidla, bude to docela ponižující zážitek.
  3. Že neexistuje moc lepších způsobů, jak začít den, než s hysterickým bušením na dveře sousedkou, které vytápíme být.
  4. Že i od zubařky můžete slyšet něco, co nečekáte: “Dám vám tohle. To je fakt dobrý matroš.”
  5. Že trpělivost má své hranice. Průměrný spolujezdec například vydrží nekomentovat to, že jste stále nepředjeli toho cyklistu před vámi, méně než dvacet minut.
Srpen byl také velice poučný. Naučila jsem se:
  1. Že fučí-li vichr, je vhodné při věšení prádla používat kolíky. Nebudete pak muset oblečení hledat po širém okolí.
  2. Že ten pocit, kdy lovíte něco barevného ze schránky a zjistíte, že to nejsou otravné letáky ale pohled, je prostě skvělý!
  3. Že sobotní snídaně v posteli jsou jedním z mnoha důvodů, proč se nikdy nesmí zrušit víkendy!
  4. Že přísloví: “S chutí do toho a půl je hotovo,” při cvičení rozhodně neplatí. Jinak bych to s úsměvem mohla po třiceti minutách zabalit.
  5. Že stejně neadekvátně jako já v pneuservisu se musí cítit snad už jen chlapi na gynekologii.
  6. Že jeden den píchnout pneumatiku a druhý nabourat v autobuse vyžaduje zvláštní dávku štěstí.
  7. Že kytky můžou zvadnout proto, že je moc zaléváte.
  8. Že britští seriálové hrdinové umírají jinak než američtí. Nemají poslední slova, nejde je na poslední chvíli zázračně zachránit a při jejich odchodu na onen svět nehraje patetická hudba.
September 17, 2013 Jak jsem si užívala 2 Comments

18 kroků, jak pověsit rám z Ikey. Složitě a pomalu.

  1. Jděte do Ikey pěšky. Chcete přeci koupit jen pár drobností.
  2. Drobností … to je podobná lež, jako když řeknete: “Jdu na jedno.” Dva kilometry v rukou táhněte metr široký obraz. A přibalte pár křehkých skleniček, abyste po cestě zažili trochu adrenalinu.
  3. Rozbalte rám. A pak pečlivě vyhažte všechen odpad, do kterýho byl rám zabalený. I s návodem na pověšení, samozřejmě.
  4. Dostatečně dlouho rozmýšlejte, co za fotku do rámu vytisknout, abyste stihli zapomenout úplně všechny pokyny ohledně věšení (později budete chtít pověsit raději sebe, je to jednodušší).
  5. Když vytisklá fotografie konečně dorazí, vezměte první hřebík, na který doma narazíte, a pokuste se ho natlouct do betonu.
  6. Buďte vytrvalý! Ty tři díry, ze kterých se na vás vydrolil beton, jsou v poměru s celou zbývající, nepoškozenou stěnou přijatelné ztráty.
  7. Vhodný čas k přerušení činnosti je až v okamžiku, kdy vám začne modrat nehet na palci od toho blbého kladívka.
  8. Přiznejte si, že budete potřebovat nějaké tenčí hřebíky, a vydejte se pro ně do Hornbachu.
  9. Kupte jich dostatečnou zásobu. Nikdy nevíte, kolik jich omylem při zatloukání ohnete.
  10. Pět. Pak vám dojde, že tudy cesta nepovede.
  11. Vydejte se do Hornbachu pro twenty háčky určené speciálně pro beton.
  12. Zatlučte první a zjistěte, že je moc tlustý na to, aby se protáhl očkem, které je připevněné na vašem metrovém rámu.
  13. Prozkoumejte pořádně rám a zjistěte, že je tam nějaký složitý mechanismus (“K čemu tam proboha dali ten drát?!?”) a vy nemáte potuchy, co s tím. Matně si vzpomeňte, že jste před 14 dny vyhodili návod k použití.
  14. Při testování, co by s tím šlo udělat, očko i drát pořádně zohýbejte, aby s nimi v budoucnu nešlo tak snadno manipulovat.
  15. Na týden věšení odložte. Třeba to nějak samo uzraje.
  16. Osmý den těsně před spaním si uvědomte, že nemůžete být jediný nešikovný člověk na světě a začněte googlit.
  17. Během minuty najděte diskuzní fórum “Jak pověsit rám z Ikey”. Pročtěte ho, koukněte se na video návod na youtube a jděte spát.
  18. Po probuzení buďte tak nedočkaví, že konečně víte, co s tím, takže začněte zatloukat v sedm hodin ráno.
Pak si přečtěte “11 způsobů, jak si znepřátelit nové sousedy snadno a rychle“, abyste věděli, kde jste v posledním bodě udělali chybu.
August 22, 2013 Jak jsem si užívala Post a Comment

Jak jsem byla hrozně dospělá

Objednala jsem si nové světlo na focení. I přesto, že jsem byla v den doručení celou dobu doma, pošťačka mi jen hodila lístek do schránky (věčný evergreen mého života), ať si pro to koukám přijít na poštu. Na poštu, která je dobré dva kilometry daleko. Takže si pravděpodobně v živých barvách dokážete představit, jak vřelý vztah k listonošce chovám.
V pátek dopoledne mi volá ustaraná paní z eshopu, odkud jsem si blesk objednávala, že už mám čas jen do pondělka, jinak zboží pošlou zpátky. No dobře, konec prokrastinování. Hned navečer tam zajdu.
Ale jak už to tak bývá: deset předcházejících dní bylo v kuse krásné slunečné počasí, bez jediného mráčku a teploty ani v noci neklesly pod pětadvacet stupňů. Takže tentokrát se v pět hodin rozprší tak silně, že mám pocit, jako by do Prahy docestovaly tropické monzuny.
Kalkuluji, jestli světlo zvládnu odnést, když v jedné ruce budu držet deštník. Ani jedna kombinace (deštník v jedné ruce a světlo v podpaží druhé, deštník pod bradou a o v obou rukou světlo, deštník hozený v popelnici a obě ruce volné…), ale nevypadá moc realizovatelně. Odhodlám se tedy něčemu velice odvážnému: jako hrozně dospělý člověk pojedu autem! Jsou to dva kilometry, to přece musím zvládnout.
Půl hodiny sedím u počítače a na mapách plánuju trasu, kudy se vydám. Musím se vyhnout téhle velké křižovatce. A tamtěm semaforům. A ideálně, abych zatáčela jen doprava, abych nemusela přejíždět pruhy. Pečlivě trasu zadávám do navigace jednoho z telefonů a hrdě odcházím k autu. Jsem tak samostatná!
V autě čekám patnáct minut, aby se chytila GPS. Bez úspěchu. Ještě, že mám navigaci i na druhém mobilu. To bych po paměti nedojela. Nastavuju nějakou trasu a vyjíždím. Samozřejmě mě to navede na tu velkou křižovatku i semafory. A doleva odbočuji nejmíň dvakrát. Ale jedu a to se počítá.
Zahýbám o odbočku dřív, než jsem měla. Při otáčení musím zajet na obrubník. Přes dešťový orchestr zaslechnu slabé prásknutí, ale nevěnuji tomu žádnou pozornost. Všechny moje smysly zaměstnává akční scéna přede mnou: dát přednost MHDčku, které právě vyjíždí ze zastávky.
Vytoužená pošta je konečně přede mnou. Elegantně, na potřetí parkuji a vystupuji z auta. Obcházím ho, abych si z druhé strany vyndala deštník a kabelku. Zrak mi ulpí na přední gumě.
Je nějak podivně zdeformovaná. Skoro, jako by byla úplně vyfouklá. To není
dobré znamení.
Sednu si zase zpátky do auta a čekám, až přijde přítel, se kterým jsem si u pošty dala sraz, aby mi mohl pomoct s nákladem.  
„Nevšiml sis, jestli jsme ráno neměli píchlou pneumatiku?“
ptám se nenápadně místo polibku na přivítanou.
„Ne, asi neměli,“ odpovídá přítel a pomalu začíná bystřit, že se asi něco
stalo.
„Hmmm … teď mi přijde trochu vyfouklá.“
„TROCHU?!?“ vyjekne přítel, když kolo zběžně sjede pohledem.
„Vždyť to je úplně prázdný!“
„Ahá. Tak to pak musíme doma vyměnit, viď?“
„DOMA?!?“ vyjekne přítel podruhé, „vždyť to se zkřiví celý „jakési cizí slovo,
které je součástí kola a může se zkřivit, když se po něm jezdí“. Ta pneumatika se musí vyměnit hned.“
A tak nad přítelem držím svůj kytičkatý deštník, zatímco on za temného hřmění a vytrvalého deště klečí na mokrém asfaltu a v béžových kalhotách a světle fialové košili oceňuje to, jak jsem hrozně dospělá…Zdroj fotky: Ammy Stebins

August 8, 2013 Jak jsem si užívala Post a Comment

Jak jsem (ne)dostávala balíčky

Pokud někdo ví lépe než všichni ostatní, kde bydlím, musí to být rozhodně pošťák a kurýr z PPLka, který si už i pamatuje, jakou používám voňavku.

Sice jsem psala, že při stěhování objevíte, že máte víc krámů, než jste se vůbec odvážili si představovat. Ale také zjistíte, že spousta potřebných věcí vám chybí. Například:
1. Hodinky
Příteli jste koupili hodinky za to, jak je chytrý (rozuměj udělal doktorát). Jdete si je vyzvednout na poštu. Otrávená úřednice zjistí, že odesílatel nepřiložil k balíčku složenku. Takže před celou frontou znuzených lidí, kteří nemají nic lepšího na práci než vás sledovat, se balík snažíte rozbalit. Při škubání igelitu a izelopy přemýšlíte, jestli se něco podobného stalo i někomu, kdo si šel na přepážku vyzvednout erotické pomůcky.

2. Objektiv
V deset ráno na vás zvoní pošťák, ať si dolů jdete vyzvednout balíček (dlouho očekávaný objektiv). Nadšeně sjíždíte dolů, podepisujete, jak jste vše převzali. Ve výtahu se už už chystáte roztrhnout obálku. Ale najednou si uvědomujete, že je přece blbost, aby byl objektiv v obálce. Koukáte na jméno a adresu a zjišťujete, že to není vůbec pro vás. Otráveně tedy sjíždíte zpátky dolů ke schránkám a v té vaší nacházíte upozornění, že jste nebyli doma a ať si pro balík večer zajdete na poštu.
Do schránky sousedky, jejíž balíček nyní vlastníte, vhazujete tajemný vzkaz: “Mám váš balík. Přijďte si pro něj do devítky.” Zní to zřejmě trochu výhružně, protože sousedka se k vám odváží přijít až po sedmi dnech.
3. Záclony
Základní kámen úrazu: přesně víte, jak mají záclony do bytu vypadat. Což znamená, že je nikde nemůžete sehnat. Odhodláte se a objednáte je přes internet. Nejdřív vyberete špatnou délku, takže objednávku po emailech měníte. Pak odjedete na vodu a email s tím, že dodavatel omylem poslal jiné rozměry záclon, si přečtete, až když už je pozdě.
Místo záclon do čtyř pokojů vám dorazí jen dvoje … a utěrka. 
Na zbytek čekáte další měsíc.
4. Gauč
Ve čtvrtek vám má dorazit gauč do ateliéru. Ve středu dopoledne, když jste jediný den z celého týdne doma sami, vám volá kurýr z PPLka a oznamuje, že do deseti minut je u vás s nějakým velkým balíkem.
Na kolečkách vám tu neskladnou, rozměrnou krávu doveze za první uzamykatelné dveře. Vy pak strávíte velice zajímavých třicet minut tím, že se gauč snažíte vyrvat do schodů a naskládat ho do výtahu. Při tom zjistíte, že v domě nemáte žádné svalnaté sousedy, kteří by vám s tím pomohli, jen samé křehké babičky, kterým táhne na devadesát.

Zdroj fotky: WiseGeek

August 4, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v červenci

  • Že nejedete – li vlakem kvůli výlukám, budete 30 minut čekat v autobuse na dálnici bez zjevného důvodu.
  • Že vesmír se udržuje ve zvláštní rovnováze: ztratím objektiv, abych v ten samý den našla rok pohřešovaný termo hrnek.
  • Že britští seriálové hrdinové umírají jinak než američtí. Nemají sentimenátlní poslední slova a nejde je na poslední chvíli zázračně zachránit. A taky většinou při jejich odchodu na onen svět nehraje patetická hudba.
  • Že když se nastříkáte tepelentem, rozhodně to neznamená, že po vás komáři nepůjdou. Akorát jich budete stíhat většinu odhánět zběsilým mácháním rukou.
  • Že když jdete vařit hladoví, není moudré si přitom vše fotit. Recept, který máte běžně připravený za deset minut, vám zabere hodinu. Žaludek vás nebude mít rád.
  • Že sotva si ze svazku sundáte klíč od dveří, které stačí otevírat zatlačením na ně, druhý den hned zámek opraví, abyste se nedostali domů.
  • Že lýtka si neopálíte, ani když je máte celý týden vystrčené z lodi. Akorát si vysloužíte pověst mizerného háčka.
August 2, 2013 Jak jsem si užívala Post a Comment

7 důvodů, proč je dobré nechat se blbě ostříhat

  1. Budete na hlavě nosit něco, o čem se vám ani nesnilo.
  2. Procvičíte se v práci s nůžkami, až to budete po kadeřnici opravovat.
  3. Po roce vytáhnete kulmu, protože kudrny skryjí každý špatný střih.
  4. Díky zásobě Biosilu, který nakoupíte, zajistíte, že farmaceutický průmysl bude ještě dlouho prosperovat.
  5. Konečně pochopíte, jak skvělé je nosit vlasy svázané do culíku!A kolik
    jeho variací vlastně existuje: vyčesaný nahoře, sčesaný dole, uprostřed,
    napravo, nalevo, utažený, povolený…
  6. Zjistíte, že na světě jsou důležitější věci než je váš střih (třeba vaše barva).
  7. A budete o tom všechny vehementně přesvědčovat, takže osvětu rozšíříte i do svého okolí.
August 1, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila … při stěhování

  1. Že lidé mají mnohem, mnohem, mnohem víc věcí, než si myslí. Dokud je
    vše poskrývané ve skříních, nevypadá to tak. Ale pokuste se to
    naskládat do krabic a budete se divit.
  2. Že jediná chvíle, kdy oceníte reklamní letáky, které vám přetékají ze schránky, je, když balíte talíře.
  3. Že
    najít nové, logické místo pro každou věc je docela náročná záležitost.
    Zvláště chcete-li, aby vám místění přišlo logické i o několik dní
    později, abyste nemuseli trávit hledáním každé blbosti dlouhé hodiny.
    (Už skoro měsíc čekám, až najdu ten pečlivě uklizený chemopren).
  4. Že vybíráním vhodných záclon strávíte pomalu stejně času jako vybíráním auta.
  5. Že
    když nakoupíte všechny potřebné chemikálie na úklid bytu, s trochou
    štěstí (=googlení) z nich zvládnete sestavit stejně účinnou bombu jako
    seriáloví hrdinové.
  6. Že nákup v Ikea zaručeně prověří každý
    vztah. Stačí, když si sednete v rychlém občerstvení u východu, a budete
    chvíli pozorovat. Moc vysmatých, nerozhádaných dvojic neuvidíte.
  7. Pochopíte proč, jakmile se do toho pustíte sami…
July 2, 2013 Co jsem se naučila Post a Comment

Co jsem se naučila v … červnu

  • Že číst knížku na mobilu není příště ono. K základnímu vybavení by se vedle sluchátek měla dávat i lupa, aby to nějak fungovalo.
  • Že teprve až při stěhování zjistíte, jak moc věcí vlastně máte. A ne, opravdu nic nejde vyhodit.
  • Že
    lepší než pravidelné snídaně na balkóně jsou snad jen pravidelné obědy a
    večeře na balkóně. A to ani nemluvím o vysedavani u kávy a večerním
    popíjení vína v téže lokalitě!
  • Že když probíhá open air festival během povodní,
    to že nemusíte spát v mokrém stanu ale ve vyhřáté postelí oceníte ještě
    mnohem víc než předchozí ročníky.
  • Že když se o tom luxusu zmíníte před “stanaři”, vaše nadšení nebudou moc sdílet.
  • O to spíš, když že sousedního ZOO uteče tygr. 
  • Že
    České dráhy jedou podle soukromého drážního času. Jejich pěti minutové
    zpoždění v normálním světě znamená, že budete na rozpáleném nástupišti
    tvrdnout dvacet pět minut.  
  • Že koupit funkční presovač je docela fuška. Nám se to povedlo až na třetí pokus.
Scroll to top